Pomník kroměřížským obětem holocaustu je zároveň připomínkou jedné ze tří kroměřížských synagog, postavené začátkem 20. stol. známým vídeňským architektem J. Gartnerem. Tu vyhodili do vzduchu nacisté roku 1942. Pomník je dílem sochaře Olbrama Zoubka, který jej zhotovil roku 1994.
Procházíte-li v
Kroměříži kolem majestátního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, možná si ani všimnete zdi, která se tyčí na východní straně za kostelem. Ulička, kterou tudy můžete projít, bývala kdysi důležitým místem a
zeď, nazývaná jako ohradní nebo
separační, oddělovala dva světy – křesťanský a židovský. Za ní se rozprostíraly ulice
Malá a Velká Židovna, které byly svědky řady pohnutých událostí.
Židé v
Kroměříži žili
od 14. století. Zpočátku jedna jediná židovská rodina. To když král Jan Lucemburský povolil zasídlení Židů také v jiných než královských městech. V 17. století se Kroměříži přezdívalo
Hanácký Jeruzalém a město mělo nejvýznamnější židovskou obec na Moravě. Po třicetileté válce, kdy v Kroměříži žili Židé pouze jako chudí domkáři, se sem začaly stěhovat
židovské rodiny z Vídně, které udržovaly čilé obchodní styky s celým světem. Zároveň tu ale začal bujet
antisemitismus, a tak tu na
konci 17. století vyrostla separační zeď, která oddělovala židovské město od zbytku
Kroměříže. Na noc se dokonce zavírala řetězem.
Na Komenském náměstí, v místech, kde dnes stojí Kulturní dům stávala
od roku 1909 synagoga, postavená v novorománském slohu s orientálními maurskými prvky. V roce 1942 ji
nacisté vyhodili do povětří. Dnes ji
připomíná památník kroměřížským obětem holocaustu
od Olbrama Zoubka.