Když
27. ledna 1945 vstoupili
vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora, byli šokováni. O existenci tábora se dozvěděli jen pár dní před tím, než k
Osvětimi dorazili. Tak otřesné obrazy lidského utrpení nečekali. Ačkoli nacisté začali tábor likvidovat už v létě 1944, všechny stopy o masovém vraždění nezahladili. Zničili archívy, vyhodili do povětří krematoria a čtyři z pěti plynových komor. Tu poslední pouhý den před příchodem Rudé armády.
Prvním nacistickým táborem, ve kterém
sovětští vojáci našli
důkaz o hromadném vraždění, byl v
červenci 1944 Majdanek poblíž polského Lublinu. Další velké koncentrační tábory
Belzec, Sobibor a Treblinka, do kterých Rudá armáda v
létě 1944 vstoupila, Němci zlikvidovali v roce 1943, aby zahladili stopy po vraždění polských Židů. Auschwitz zůstal noční můrou pro hrstku přeživších, pobyt v něm přežilo pouhých 200 tisíc vězňů.
Dodejme, že
americká vojska 45. pěší divize osvobodila koncentrační tábor
Dachau až 29. dubna 1945. Dne
11. dubna 1945 osvobodili Američané
Buchenwald,
Landsberg 1. května 1945 a
Mauthausen 6. května 1945.
Organizace spojených národů vyhlásila 27. leden Mezinárodním dnem vzpomínky na oběti holocaustu první listopadový den 2010.
Česká republika z iniciativy České rady pro oběti nacismu, Federace židovských obcí v ČR a mnoha dalších organizací
vyhlásila 27. leden významným dnem již v roce 2000, od roku 2010 byl zákonem ustanoven jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.