V Ostrově se nachází Národní kulturní památka poněkud jiného formátu. Je to Věž smrti v areálu bývalé Škodovky, věžovitá stavba určena k drcení a třídění uranové rudy z Jáchymovských dolů, která se stala symbolem utrpení politických vězňů v 50. letech 20. století.
Škoda Ostrov vyráběla trolejbusy pro tuzemský i světový trh. Část areálu však v padesátých letech sloužila jako pracovní tábor pro politické vězně, který byl založen v únoru roku 1951. Rudá věž smrti (nebo zkráceně Věž smrti) byla posledním článkem soukolí nejen těžby a zpracování radioaktivní suroviny, ale především boje proti „třídnímu nepříteli“. V těchto místech otrocky dřela špička našeho národa, inteligence a také kněží, kteří se nesmířili s bolševizací České republiky. V Československu se v padesátých letech ruda nezpracovávala. Pouze se u nás třídila a odvážela k „našemu příteli nejvěrnějšímu" do Sovětskému svazu.
Na Jáchymovsku byla zvlášť nebezpečným pracovištěm tzv. Rudá věž (Věž smrti) – pracoviště lágru ve Vykmanově s krycím označením "L" likvidační. Byl to jeden z nejmenších táborů, stály zde dva baráky pro vězně. Jeden obývali pouze kněží, druhý političtí vězni, kteří se sem dostali za nejrůznější průšvihy na táborech (nejčastěji za pokus o útěk). Ruda se sem svážela ze všech šachet z celé republiky a drtila se ve velkém mlýně. Drtírna byla umístěna do vysoké budovy postavené z červených cihel, Rudé věže. Tady se všichni, kteří tu pracovali (bez ochranných pomůcek), dostávali do bezprostředního styku s radioaktivním materiálem a vdechovali radioaktivní prach, který vítr roznášel i do přilehlého tábora. Čistá rozdrcená ruda se dávala do plechových barelů asi padesát centimetrů vysokých (každý barel musel vážit minimálně 80 kg) a ty se skládaly do řad, takzvaných partií, což bylo tak dvě stě padesát, tři sta barelů rudy určitého druhu. Ostatní, méně kvalitní ruda, se volně nakládala na vagóny. Zatímco v uranovém dole se vězeň setkával s přímým zářením pouze tehdy, když narazil na rudnou žílu, zde byl vystaven záření i při pobytu mimo pracoviště. Člověk zde byl pouze číslem čekajícím na odepsání. V táboře pracovalo asi 300 vězňů.
Nejznámějším z "muklů" (Mužů Určených K Likvidaci) byl akademický sochař Jaroslav Šlezinger, který vedle dřívějšího bohatého díla vytvořil také sousoší na průčelí Domu kultury v Ostrově a zároveň, ale potají, Křížovou cestu, která je umístěna v kapli sv. Floriána. Tábor fungoval až do roku 1956, přeživší "otroci" pak byli odvezeni do jiných věznic. Věž smrti najdete poblíž silnice spojující města Ostrov a Jáchymov, katastrálně v obci Dolní Žďár.
Rudá věž smrti je jednou z pěti lokalit v České republice, které byly 6. července 2019 spolu s dalšími 17 lokalitami v Sasku zapsány pod souhrnným názvem Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO.
Expozice o životě vězňů v uranovém lágru
V roce 2022 byla v Rudé věži smrti otevřena expozice připomínající život vězňů v uranovém lágru komunistického Československa. Prostřednictvím dobových pramenů, fotografií a svědectví pamětníků přiblížuje historii tábora i jeho fungování. Zájemci se dozví o osudu politických vězňů v táboře L, kterému vězni přezdívali likvidační, a to nejen kvůli všudypřítomnému radioaktivnímu prachu v úpravně uranové rudy, ale také kvůli přísnému režimu v táboře.
Expozice je rozdělena do několika částí. Ta první ukazuje, co se stane s člověkem, když se do tábora dostane – fotografie beze jména symbolizují to, že příchodem do tábora se z jednostlivce stane součást masy, které režim vnímal jenom jako otrockou sílu. Na druhém konci věže jsou pak medailony se jmény, fotografiemi či s osobními vzpomínkami vězňů. Na informačních panelech se lze dočíst také o historii těžby uranu či všedním životě vězňů i dozorců v táboře. Expozice připomíná i pozdější historii tábora – od 60. let zde fungovala továrna na trolejbusy a zároveň jeho část dodnes slouží jako věznice. Expozici připravil Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR.
Prohlídka tábora a expozic je kontaktní a interaktivní. Po areálu vás provedou zkušení průvodci. K vidění jsou archeologické nálezy z místa tábora Eliáš a Nikolaj.