Ve Starém Jičíně na severní Moravě se osamoceně vypíná Starojický kopec, na jehož vrcholu stojí zřícenina hradu Starý Jičín. Z vyhlídkové věže je krásný výhled do všech stran.
Starý Jičín se stal již na počátku 13. století tržní vsí. Při spojovacích cestách s okolím vznikaly další kolonizační osady. Tyto se stávají součástí panství, jehož tržním centrem je Starý Jičín. Patrně již kolem r. 1230 získal Starý Jičín s okolím Arnold z Hückeswagenu, šlechtic pocházející z Porýní, jenž zastával dosti významné místo v družině Přemysla Otakara I. První písemná zmínka o hradu pochází ze 14.7.1240, kdy Arnold z Hückeswagenu vydával v "Ditschin" darovací listinu pro premonstráty ve Steinfeldu. Počátkem 14. století se stal držitelem hradu rod pánů z Kravař. Po několika změnách majitelů po husitských válkách získává panství na počátku 16. století rod pánů ze Žerotína.
Počátkem třicetileté války ztrácejí Žerotínové panství i hrad, který je v průběhu války obsazován vojsky obou stran. V držení Starého Jičína se v průběhu 17. a 18. století vystřídala řada rodů. Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů. Vzhledem k nezájmu majitelů hrad rychle podléhal rozkladu. Bohužel ani snaha hraběte dr. Bedřicha Deyma na počátku 20. století nezabránila hlodajícímu zubu času a z kdysi mohutného hradu se stala zřícenina.
Areál zříceniny je celoročně volně přístupný.