Park u zámku Kynžvart zve k podzimní procházce
Nalevo táhlé hřebeny
Českého lesa, napravo strmé stráně
Slavkovského lesa. Uprostřed dlouhá, mělká proláklina, zvaná
Tachovská brázda. Je protkána silnicí a železnicí mezi
Chebem a
Mariánskými Lázněmi. Blíže k lázním leží
Kynžvart.
Kynžvartský park je nejkrásnější v pozdním podzimu, na počátku zimy, třeba v neděli odpoledne. Ptáte se proč? Protože
listí je opadané a otevřou se průhledy na místa v létě ukrytá pod listím. Listí leží na cestách, pěšinkách a na desítkách kamenných schodišť, na která narazíte, když se přiblížíte ke skalám a srázům. Zároveň
končí sezóna golfistům, kteří využívají část parku pro svůj sport a tak v něm budete
téměř sami.
Klasicistní zámek sice není v říjnu ani během listopadu úplně uzavřený, ale
provádí se v něm kromě víkendů i každé úterý a čtvrtek. Dalším plusem konce sezóny je, že v zámeckých jezírcích a potocích bude na rozdíl od léta
dostatek vody a místní vodopády se vám předvedou v plné síle.
Vizuální iluze včerejška
Zámek knížete Metternicha ve stylu vídeňského klasicismu má kromě fenomenálních sbírek a interiérů jednu zásadní výhodu oproti ostatním „konkurentům“!
Vizuální iluzi světa včerejška. Když totiž stojíte před zámkem, zády k hospodářskému dvoru a podíváte se před sebe, spatříte ten stejný pohled jako lidé před téměř dvěma sty lety:
zámek, potok, vzrostlé stromy, obzor lemovaný lesy, cesty vysypané pískem, aleje a zelená tráva. Nikde neuvidíte tovární komíny, elektrické dráty, paneláky, moderní domy. A v údolí
neuslyšíte ani hluk ze silnice, dunění vlaků, šum města. Vstupte do
parku, ponořte se do klidu a pomalu
objevujte romantická zákoutí, která se při procházce často nečekaně objeví.
Objevujte krásy zámeckého parku
Bohyně lovu Artemis stojí za zámkem. Odlitku ze slévárny knížete Metternicha v
Plasích v severním Plzeňsku byla vzorem zachovaná plastika z Versailles. Když na ní zaklepete,
krásně duní. Kousek od Artemis je schovaný v bujně zeleném porostu rododendronů, pár metrů od stavby vodárny, na
Lví pramen. Mosazný chrlič byl zhotoven před dvaceti lety a nahradil původního zinkového lva.
Přejděte kamenný most, vpravo bude budova bývalého pivovaru a nalevo
mohutná lípa srdčitá. Obrovitý strom, jejíž kmen se vytahuje z údolí tak vysoko, že převyšuje i vzrostlé stromy rostoucí na stráni nad ní. Napravo od ní je mohutný
portál skalního pivovarského sklepa. Nad vchodem je nápis „
Zur schönen Linde“ (U krásné lípy) a letopočet 1901.
Vystupte po kamenných schodech na vrchol strže, kde váš čeká fascinující místo. Překrásný, slohově čistý,
empírový pavilon byl postaven okolo roku 1833 na místě, kde podle tradice stávala
poustevna (Eremitage). Pavilon byl využíván
k svačinám, k
hudebním produkcím a ještě před druhou světovou válkou sloužil panstvu jako čajovna, kde se podával
čaj o páté. Dnes je "čajovna" opuštěná a ukrytá mezi stromy. Možná je to patetický popis, ale vzdušnější kapličku v celém Česku nenajdete. Nemá totiž stěny, ale
jen vzdušné oblouky. Lavice od oltáře odděluje pěšinka a pozadí tvoří skály a vzrostlé stromy.
Dřevěná pseudogotická kaple byla postavena v roce 1835. Po obou stranách oltáře stojí kamenné sloupy. Na levém je německý nápis: "Nic-liž vám do toho, ó všichni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jestli bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zármutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého". Nápis na pravém kameni zní: "A naděje naše pevná jest u vás, poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i útěchy".
Až skončíte s rozjímáním v této vzletné kapli, vydejte se zády k oltáři k
mechem porostlému balvanu. Na mohutném balvanu stojí šestiboký litinový altánek, kdysi poskytující výhled na zámek a svahy
Slavkovského (Císařského) lesa. Na břehu Pískového rybníka, kde se kdysi koupaly davy lidí z nedalekého města
Kynžvart a vesnice Stará Voda naleznete
bizarní uskupení velkých kamenů. Kousek od nich je do mohutného balvanu vytesán německý nápis: "Tatischef Felsen" (Tatiščevovy skály). Slova dal do balvanu vysekat kancléř Metternich jako
vzpomínku na Dmitrije Pavloviče Tatiščeva (1767-1845), ruského vyslance ve Vídni a kancléřova přítele.
Uprostřed rybníka se nachází
ostrůvek a na něm
malá dřevěná chatka. Bývalo to oblíbené místo matky posledního Metternicha (Isabela de Silva y Carvajal de Santa Cruz, sestřenice španělského krále Alfonse XIII.). Na jižním břehu ostrůvku spatříte
malé přístaviště. Hlavice románského sloupu z 11. století se na ostrůvku druhotně uplatnila jako romantická studna (originál hlavice je dnes v zámku). Ostrůvek osídlily mohutné porosty rododendronů, jejichž fialové květy se na jaře a v létě odrážejí v temné hladině rybníka. Proud vody ženoucí se z rybníka prolétne pod romantickým kamenným mostkem, skočí z výšky dvou metrů dolů, prosmýkne se pod druhým kamenným obloukovým mostem a mizí v široké nivě kamsi do dálky.
Vodopád, úzký most porostlý travou, strmá skála napravo, rybník z ostrovem nalevo – zde najdete esenci estetického cítění
vídeňského dvorního zahradního architekta Riedla, tvůrce zdejšího parku. Přejděte po hrázi, napravo spatříte odraz zámku ve vodě, nalevo chátrající stavbu kdysi vodního mlýna.
Cesta parkem vás vyvede nahoru ke
golfovému greenu jamky číslo 17, zvané
Pascalina. Jamka byla pojmenována po stejnojmenném kříži. Dříve, než k němu dojdete, povšimněte si po pravé straně velké bludného, napůl rozpůleného bludného balvanu. Roste v něm
přírodní bonsaj, velký, ale stále trpasličí smrk.
Po levé straně spatříte další
bludný balvan a do něho zasazený mramorový kříž. Pod ním je latinský nápis tohoto znění: „Z lásky a oddanosti,
Antonia Pascalina, komtesa von Waldstein und Wartenberg, rozená princezna von Metternich-Winneburg, narozená 20. dubna roku 1862, zesnula 5. srpna roku 1890.“ Podle pověsti byla na tomto místě
roztrhána dogami, které na ni poštval žárlivý manžel. Je to ovšem jenom pověst, skutečnost je jiná. Princezna Pascalina zemřela několik dní po porodu na otravu krve. Když obrovitý kámen obejdete, na jeho zadní straně naleznete
zlatem namalovaný list ginga – jinanu dvojlaločnatého.
Další zajímavostí parku je
15 metrů vysoký obelisk, zakončený rakouským orlem. Dole klid místa střeží
dva lvi – jeden je černý, druhý, neznámo proč je
natřený červeně. Základní kámen zde položil císař Ferdinand V., který těsně po svém jmenování (tedy po smrti svého předchůdce císaře Františka I. v roce 1836 navštívil
zámek Kynžvart jako první host v právě dokončených hostinských pokojích jižního zámeckého křídla.
Obelisk je věnován císaři Františkovi, po kterém je pojmenován i pahorek, na němž stojí –
Františkova hora. V té době prý odtud býval krásný výhled na zámek a do okolí – dnes mu brání stromy, které zde byly vysazeny při budování lesoparku. Na tomto místě v podstatě končí park. Dále byly už jen pastviny a počínající lesy pohoří Slavkovský les. Ale možná vás zde upoutá jeden bod – už z dálky září krásný, velký, bělostný,
proslulý kynžvartský Bílý kámen. Sloužil dlouhá léta jako orientační bod a místo romantických schůzek.
Po levé straně travnaté
golfové dráhy spatříte malé údolí, zvané Mariánské. Na skále nad převisem je
vyhlídka lemovaná bílými trámy. Pod skálou je do kamene nahrubo vytesaná kamenná lavička, na které podle tradice sedával Johann Wolfgang von
Goethe. Navštívil
zámek v letech 1818 a 1822. Bylo to zrovna v čase, kdy se
zamiloval do sedmnáctileté Ulriky von Levetzow. Když byl odmítnut, odjel z Čech a již se sem nikdy nevrátil. Procházku parkem ukončíte u monumentální budovy bývalé chlouby celého metternichovského panství – u
hospodářského dvora z roku 1833.
Návštěva zámeckých interiérů
V
říjnu nabízí
zámek Kynžvart prohlídky zámeckých interiérů a muzea se slavným kabinetem kuriozit. Prohlídky se konají každé
úterý a čtvrtek od 12:45 do 15:00 hodin
, v říjnu navíc ještě o
víkendech od 9:00 do 16:00 hodin.
Při této návštěvě uvidíte nejen skvosty interiérů včetně evropského unikátu – zlacených nástolních souprav Thomire, ale i například jednu z nejvýznamějších českých šlechtických
interiérových knihoven či pravé
egyptské rakve s mumiemi.
Výhodou prohlídek mimo sezónu je menší počet lidí ve skupinách.
Zimní prohlídka reprezentativních interiérů zámku se vzácnými uměleckými díly z majetku knížat Metternichů má své kouzlo, vždyť ani na osídleném zámku nebylo vždy nejtepleji... Zámecké expozice odhalují
unikátní předměty – například velký
kulečník od ruského cara, či vzácná sochařská díla z dílny Antonia Canovy ve velkém slavnostním sále. Na trase jsou k vidění velmi cenné deskové obrazy od Bernarda Strigela a dochovaný soubor porcelánového servisu.
Na zámku vám ukáží i
jedno z nejstarších soukromých muzeí na světě. Kynžvartské zámecké muzeum nabízí unikátní sběratelské předměty nejen ze sbírek
kancléře Metternicha a jeho potomků, ale také ze sbírkové činnosti
Karla Hussa, posledního chebského
kata a zároveň prvního správce zámeckého muzea.