Pomyslné zastavení času, kdy sluneční paprsky vstoupí do
chrámové lodi čtrnáctimetrovým západním oknem a pomalu putují prostorem presbytářem, až nakonec rozzáří hlavní oltář, se v
katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci na okraji
Kutné Hory staly již tradicí. Obdivovat nápaditost stavitelů sedleckého chrámu přichází spousty lidí, bohužel občas se nedostaví ten
nejdůležitější návštěvník: Slunce.
Slunce, hudba a cisterciáci
Právě pro případ, že by slunce zůstalo skryté za mraky, je akce pokaždé spojena s koncertem a dalším programem. Tentokrát, v pondělí
20. března, doprovodí
Rovnodennost v sedlecké katedrále herec a moderátor
David Prachař, o hudbu se postarají kutnohorští
Ambient Zephyr ve složení
Bohumil a
Vilém Dvořákovi a
Pavel Bartoš.
Po skončení koncertu budou návštěvníci moci vystoupat do podkrovní
sedlecké galerie, kde 18. března startuje nová
výstava Mirky Lipertové s názvem
Tam a zase zpátky do krajin za mysl výstava je volně inspirována životem a dílem
Jana Blažeje Santiniho Aichla, kdy ústřední nebesky modrý obraz nese přímo název Santini, všechny ostatní vycházejí z geometrie kružnic.
Rovnodennost v Sedlecké katedrále se stala nejen pomyslným
zahájením turistické sezóny sedleckých památek, ale i benefičním večerem, jehož výtěžek je vždy věnován na konkrétní sociální účely ve městě a jeho okolí.
Katedrální chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele je obdobně jako mnoho jiných sakrálních staveb orientován vstupem na západ a presbytářem s hlavním oltářem na východ. Stavitelé tohoto chrámu se však nespokojili s prostou orientací od západu k východu, dokázali dokonale určit osu západu slunce k místě stavby a uzpůsobili vystavění sedleckého chrámu tak, aby
při západu slunce ve dnech jarní a podzimní
rovnodennosti dopadal paprsek zapadajícího slunce největším oknem v západním průčelí chrámu přímo
na symbolické srdce sakrální stavby – hlavní oltář.
Jméno stavitele či stavitelů se nedochovalo; ví se jen, že chrám nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách vznikal v letech 1290 až 1320 a že šlo o
první stavbu katedrálního typu a zároveň
největší sakrální stavbu na území Čech a Moravy. Původní raně gotická podoba chrámu ale vzala zasvé v roce 1421, kdy klášter vyplenili husité. Spolu s blízkou
sedleckou Kostnicí chrám dodnes tvoří ucelený komplex.
Trojlístek nejznámějších kutnohorských památek, vesměs pod
záštitou UNESCO, doplňuje
gotický chrám svaté Barbory.
Santiniho světlo
Než došlo ke stavebním úpravám, chrám zůstal téměř tři staletí v troskách. Během
18. století se přestavby ujal
geniální architekt Jan Blažej Santini, mistr barokní gotiky a autor celé řady staveb, v nichž se
hra se světlem prolíná s číselnou i půdorysnou symbolikou – příkladem mohu být například
poutní areál ve Křtinách s kostelem Jména Panny Marie,
zámek Karlova koruna či
klášter v Kladrubech.
Díky proto patří především Santinimu a také bezejmenným cisterciáckým stavitelům, kteří za strohými zdmi dokázali vybudovat interiéry
nevšední krásy. Katedrála tak dokáže čarovat se světlem i jindy, ovšem jen dvakrát do roka,
v den jarní a podzimní rovnodennosti, si vychutnáte skutečný zázrak.