Krkonošské lesy jsou domovem například endemického
šnečka vřetenovky krkonošské nebo celého endemického společenstva
moruškové kleče. Hnízdí v nich například
čáp černý, datlík tříprstý, datel černý nebo lejsek malý. Les ke svému životu potřebuje i ikonický
tetřívek obecný. V lese rostou v nich orchideje korálice trojklanná nebo tajemný
sklenobýl bezlistý i krásnými květy nápadná lilie zlatohlavé.
Lesy na území
Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma zabírají plochu 37 000 hektarů, což je 62 % území (jen národní park cca 79 %). S ohledem na charakter pohoří se většinou jedná o horské smrčiny (43 %) a smrkové bučiny nebo jedlové bučiny (40 %).
Olšové-jaseniny jsou s
0,2 % nejméně zastoupeným typem lesa v
Krkonoších. Většinou se jedná o několik metrů až desítek metrů široký pruh zeleně podél toku. Naši předkové taková místa zahrnuli do okolních porostů,
zalesňovali smrkem a tím změnili přirozené společenství. Jedná se o
místa, kde dominují olše šedá a jasan ztepilý. Nachází se například na
Lysečinském potoce, v
údolí Jizery pod křižovatkou na Mýtě nebo na Janovickém potoce za Bolkovem.
Péče o krkonošské lesy směřuje k přestavbě současných lesů na
lesy přírodě blízké, tedy takové, kde bude druhová a věková skladba více odpovídat původním lesům
Krkonoš. Pozitivní trend je patrný u hlavních cílových dřevin, jako jsou
smrk, buk, jedle. Nejlepší práci pak pochopitelně odvádí les sám pomocí přirozené obnovy a využití energie
biomasy mrtvého dřeva, které v lesích zůstává.