U většiny zajímavých
pražských zákoutí a památek se můžete podívat na fotky a přesně víte, jak právě v té chvíli vypadají. Pro
Lennonovu zeď to neplatí:
zeď Maltézské zahrady na severní straně Velkopřevorského náměstí na
Malé Straně se mění každou chvíli. Mají na ni spadeno autoři protestních nápisů, básníci, cizinci se spreji i ti, kterým je od počátku trnem v oku. A všem navzdory Lennonova zeď stále žije, většinou barevná, vábivá a kouzelná.
Navzdory jménu se první nápisy a malby na zdi
Maltézské zahrady objevily prý v době, kdy slavná skupina
Beatles teprve vznikala, někdy začátkem 60. let. Vedle vzkazů pro
Jana Wericha, který bydlel na nedaleké
Kampě, to byla hlavně
protestní hesla, básničky a záplava obrázků. Malovalo se vším, co bylo po ruce,
barvami i křídou. Po smrti Johna Lennona v prosinci 1980 tu vznikl
symbolický náhrobek, lidé sem nosili květiny a svíčky, zeď postupně pokrylo graffiti inspirované písněmi Beatles, láskou a mírem. V uličkách
Malé Strany se odehrávaly divoké honičky s veřejnou bezpečností, zejména při výročích Lennonovy smrti. Nedá se spočítat, kolikrát byla zeď přetřená, nakonec ji v osmdesátých letech zakryly plakátovací plochy. Zmizely krátce po sametové revoluci a zeď znovu ožila: stala se
jednou z pražských turistických atrakcí, kde oficiální malby střídají živelně vznikající malůvky a občas ji někdo celou znovu přetře.
Historii místa, které sloužilo jako symbol svobody a boje proti totalitnímu režimu
připomíná i
Muzeum Lennonovy zdi v Prokopské ulici na
Malé Straně. Autorkou myšlenky je velká beatlemaniačka, znalkyně liverpoolské čtyřky a milovnice Lennonovy zdi
Eva Ticháková. Kromě informačních panelů vás při návštěvě čeká i zážitek u 30minutového dokumentárního filmu, který dosud nebyl zveřejněn a v němž uvidíte
dobové fotografie, audiovizuální materiály a hlavně výpovědi pamětníků, kteří si právě s Lennonovou zdí spojují nezapomenutelné okamžiky i své životní příběhy.
Kamenná mohyla Ivančena pod Lysou horou
Mohyla navršená z mnoha kamenů se nachází v lese na hřebenu jsoucím z
Lysé hory na Kykulu. První
kameny na Ivančeně položili
skauti z 30. oddílu Junáka z
Ostravy 6. října 1946. V dalších letech přibývaly další a další kameny a to nejen od skautů, ale i od ostatních lidí z celé republiky. Původním motivem při založení mohyly bylo uctění památky pěti skautů popravených na konci války za odbojovou činnost, postupně se však cesty a položení kamene na Ivančeně staly
symbolem odporu proti jakékoli nesvobodě. V době komunismu k ní dělali
pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trampové. Pochody byly
sledovány státní bezpečností. A poutě k mohyle trvají dodnes – každý rok v sobotu
kolem 24. dubna tam míří
skauti z celé republiky, v neděli pak
trampové.
Poutníci na Velehradu
V roce 1985 se konal tzv.
velehradský protest proti komunismu. Před
velehradskou bazilikou se v červnu toho roku sešlo více než 100 tisíc lidí, aby si připomněli památku věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Událost se stala
největším masovým protestem proti komunistickému režimu od roku 1969. Poutníci důrazně odmítli náboženskou nesvobodu a dokonce vypískali komunistické funkcionáře. Nejodvážnější účastníci pouti vylezli na vysoké zídky, ale tehdejší policisté je začalishazovat. Na víc se ale 10 tisíc příslušníků StB nezmohlo, poutníků bylo desetkrát tolik. V centru
Velehradu připomíná tuto událost
zlatý kříž, symbol papeže Jana Pavla II. Ten byl v roce 1985 k velehradské oslavě
výročí příchodu Cyrila a Metoděje pozván, ale jeho návštěvu úřady zakázaly. Na Velehrad mohl přijet až po pádu režimu.
Disidentská stezka v Malé Úpě
V létě roku 2018 se v Horní Malé Úpě otevřela
naučná stezka, která byla vymyšlena jako připomenutí 40 let od
setkávání českých a polských disidentů v
Krkonoších. Stezka vede kolem Pomezních Bud a
Malé Úpy v při česko-polské státní hranici. Vznikla jako připomínka zdejšího setkávání československých a polských disidentů za minulého režimu.
Stezka začíná na hlavním parkovišti
u bývalé celnice v
Malé Úpě. Celkem má šest zastávek s komiksovými informačními panely, patří mezi ně například dům maloúpské disidentky Drahomíry Fajtlové. Zájemce informuje o tajných setkávání Václava Havla, Petra Uhla či Marty Kubišové roku 1978 s kolegy ze sousedního Polska.
Disidentská stezka dál pokračuje na horskou boudu Jelenka, poslední zastávkou je Soví sedlo.
Mohyla Johna Lennona a památník Jana Palacha pod Smrkem v Beskydech
Lidový pomník Johna Lennona byl vytvořen roku 1982 na místě tajných setkání lidí protikomunistického smýšlení, která se zde konala v 80. letech 20. století. Jen kousek od něj je další pietní místo, památník Jana Palacha. Právě sem putovaly
desítky lidí, kteří
nesouhlasili s komunistickým režimem. Lokalita nedaleko Ostravice byla pro svou relativní odlehlost oblíbeným místem setkávání
beskydského a podbeskydského disidentu.
Borůvková hora a Králický sněžník aneb "Sejdeme se v horách"
Když se
Krkonoše dostaly do hledáčku
StB a pohraničníků, kteří hlídali přístupové
stezky k hraničním horským hřebenům i horské chaty, zvolili si čeští a polští disidenti jinou lokalitu. Setkávání se začalo uskutečňovat v v
Rychlebských horách. Roku
1986 sice došlo k nepříjemné nehodě, kdy jedna skupina přišla na Borůvkový vrch, kdežto druhá dorazila na
Borůvkovou horu, ale o rok později se setkání na Borůvkové hoře podařilo, a to dokonce dvakrát. V červenci
1988 došlo k setkání Čechů a Poláků na
Králickém Sněžníku. Kromě politických setkání docházelo také k
pašování zakázaných tiskovin a
výměně neoficiálních materiálů (letáky, samizdat, beletrie), ale i součástky do kopírovacích strojů. Pašování probíhalo přibližně jednou za měsíc (kromě zimních měsíců) v
Rychlebských horách,
Krkonoších a Tatrách. Akce podnikali novodobí pašeráci
většinou v sobotu v pravé poledne, kdy byla „čára“ nejméně střežena. Dva Poláci a dva Češi nesli na zádech totožné batohy, které ponechali na předem domluveném místě, kde následně došlo k výměně.
Bonusová zajímavost: Klíče svobody v Jihlavě
V
Jihlavě na levém břehu řeky Jihlavy poblíž
aquaparku najdete originální
pomník 17. listopadu 1989. Kamenné
klíče s přívěskem ve tvaru lipového listu s havlovským srdíčkem symbolizují typické listopadové zvonění klíči představitelům odcházejícího režimu. Autorem zřejmě jediného památníku sametové revoluce u nás je
sochař Radomír Dvořák, tvůrce dalších zajímavých soch na Vysočině, například
Národního památníku odposlechu v lomech kolem
hradu Lipnice nebo
památníku Jaroslava Haška, nazvaného Hlava XXII.