Hory, kam zkrátka musíte vystoupat: Milešovka, Říp a Lovoš
Nejvyšší horou Českého středohoří je
Milešovka (836, 6 m), které se přezdívá královna
Českého středohoří. představuje největrnější místo v České republice, kde
bezvětří bývá průměrně
pouze 8 dní v roce. Na vrcholu je každoročně zaznamenáno nejvíce bouří na našem území, proto se mu také často přezdívá Hromová hora. Dostat se na vrchol můžete ze tří stran: túra se dá zahájit v
Milešově, odkud vede červená značka po strmé břidlicové cestičce. Trasa je velmi náročná a rozhodně na kole nesjízdná. Výstup můžete také zahájit v
Černčicích nebo v
Bílém Újezdě po modré značce, kudy vede výrazně snazší cesta. Černice a Bílý Újezd leží ve vyšší nadmořské výšce než Milešov.
Zdaleka viditelná hora
Říp, opředená
pověstí o praotci Čechovi, se tyčí do výšky 456 m. Na vrcholu byla již v dávných dobách vztyčena sakrální stavba, na ní byla postavena snad roku
1039 románská rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Z
vrcholových vyhlídek se naskýtají daleké výhledy do
Českého středohoří, ale i na hluboké odtud vzdáleného lesy
Kokořínska. Na severní straně hory je místo, odkud pochází jeden z devatenácti základních kamenů
Národního divadla v Praze. Zajímavostí je i to, že
Říp byl původně bezlesým vrchem, který pokrývala pouze
stepní vegetace. Až v 19. století zde došlo k umělém zalesnění dubohabřinou. Přístup na vrchol je relativně snadný, z
obce Rovné vede po asfaltové silničce.
Dobře viditelnou a rozpoznatelnou horou
Českého středohoří je také
Lovoš (573 m). Tyčí se nedaleko
Lovosic a poznáte jej už zdaleka podle typického tvaru se
dvěma vrcholy, které tvoří Velký a Malý Lovoš. Z vrcholu se otevírají nádherné výhledy – spatříte odtud
Milešovku,
Kletečnou,
Ostrý, Sutomský vrch,
Boreč, Ovčín,
Košťálov, Jezerku,
Hazmburk,
Radobýl, Deblík, Plešivec, ale i
Říp, Polabskou nížinu,
Lovosice,
Píšťanské jezero s plachetnicemi a čilý provoz na teplické dálnici. Dvojvrší se od sebe liší geologickým složením:
Velký Lovoš tvoří
čedič, zatímco
Malý Lovoš vznikl ze
znělce. Výstup na vrchol není složitý, cesta je to mírná a nenáročná, pouze místy trochu strmější. Příjemná je cesta z
Lovosic po zelené značce v délce asi 3 km. Zajímavým fenoménem se stal zdejší boom
opuncií. Rostou jich zde od 50. let minulého století stovky. Dostaly se sem v rámci amatérského pokusu, který se mimořádně vydařil. Na své pouti je však neuvidíte, rostou stranou značených cest.
Hory, které se pletou, ale každá je jiná: Bořeň a Boreč
Na tenhle výlet jen tak nezapomenete. A přestanou se vám plést také podobné názvy! Hora
Bořeň (539 m) se nachází nedaleko
Bíliny, u rychlostní komunikace č. 13. Ačkoli se to podle mapy může jevit jako relativně krátký výstup, cesta bude namáhavá. Začíná u
Chaty pod Bořní a stoupá okolo hory výše a výše. Nejprve půjdete po asfaltu, pak po lesní stezce a nakonec po kamenech. Hora je tvořena ze znělce a
černé jehlancovité útvary, skalní stěny a věže si prohlédnete opravdu zblízka. Nápadná je zde sloupcová odlučnost uspořádaná do obráceného vějíře. Na úplný vrchol se vyšplháte po několika velikých balvanech, ale
kruhový výhled za trochu námahy stojí. Přehlédnete odtud ptačím pohledem velký kus Čech – vrchol
Milešovky,
Doupovské hory, vrcholky
Krušných hor,
Most,
Teplice,
Děčínský Sněžník i
Jedlovou. Zpět se můžete vydat stejnou cestou, anebo si pod odbočkou k vrcholu udělat okruh po naučné stezce
Bořeň, která horu obchází dokola.
Boreč (449 m) je skromnější vrch, který dalekým výhledem
sice nedisponuje, ale zato zde naleznete jiné přírodní divy. Nachází se opět nedaleko
Lovosic, na západ od dálnice D8. Start výletu doporučujeme z obce
Režný Újezd. Zde také začíná
naučná stezka. Cesta na vrchol
není zvlášť namáhavá, hora je s trochou nadsázky "pralesního typu" se spoustou listnatých stromů, kořenů a zeleně. Na podzim se zde drží mlha, která může trochu ztížit orientaci. Zdejší raritou jsou
ventaroly – systém puklin, kterým je hora protkána. V zimě průduchy nasávají studený vzduch u paty kopce, ten se průchodem horninou ohřeje a získá více vlhkosti. Následně je vyfukován puklinami na vrcholu kopce.
Rozdíl teplot může být i
20°C, během tuhých mrazů působí ventaroly dojmem, jako by se z nich kouřilo. V létě vzduch naopak kopcem proudí obráceně.
České středohoří pro pokročilé: Oltářík, Košťálov a Holý vrch
Hledáte méně známé vrcholy
Českého středohoří, odkud si odnesete krásný zážitek z dalekých a neokoukaných rozhledů? Máme pro vás tip na kratší procházky, které vedou pěkně do vrchu, ale výstup není dlouhý a rozhled je famózní. A nejedná se přitom o žádné velehory. Čedičový vrch
Oltářík (568 m) je poměrně
snadno dostupný po červené a modré značce z obce
Děkovka. Cesta vede po lesní stezce otáčející kopec, až na vrchol ke zřícenině hradu, odkud se nabízí nádherný rozhled po kopcovité krajině Českého středohoří.
Doslova protějším kopcem je
Košťál (481 m) s přírodní rezervací
Košťálov, na kterém je také vystaven stejnojmenný hrad, ovšem nachází se v havarijním stavu. V oblasti vystupují na povrch
čedičové skály, pod nimiž se nachází suťoviště. Zbytek je pokryt zachovalým listnatým lesem s převažujícím habrem. Z vyhlídkového místa na vrcholu kopce se opět otevírají krásné výhledy do širokého okolí.
Holý vrch (458 m) u vsi Sutom nedaleko
Třebenic není zalesněný a tak je z jeho vrcholu kruhový rozhled po Českém středohoří a do údolí potoka Modly. Dohlédnete na příklad na hrady
Košťálov,
Hazmburk,
Oltářík,
Skalku i na zámek Vlastislav. Nadohled Holého vrchu je nám již dobře známý
Boreč – spojit tak můžete oba vrchy v jeden výlet, dělí je od sebe jen 3 kilometry.
Tipy na výlet s dětmi v oblasti České středohoří