Prastarý
příběh praotce Čecha a jeho družiny můžeme sledovat od
Kosmovy kroniky z 1. třetiny 12. století přes
Dalimilovu kroniku a
Kroniku českou Václava Hájka z Libočan až po
Staré pověsti české Aloise Jiráska. Čech měl pokaždé jiný titul (stařešina, lech, kníže) i jiný původ. Ten však vždy odrážel stěhování národů a putování Slovanů Evropou.
Kosmas ve svém volném záznamu ústní tradice a
„bájného podání starců“ nazval praotce Čecha
Boemus, což souvisí s latinským označením Čech Boemia. Tak říkali české kotlině Římané, a to podle
keltského kmene Bójů, který na našem území sídlil od 4. století před naším letopočtem. V dalších kronikách se objevil
Čechův bratr Lech, mytický zakladatel polského národa. Dnes jej připomíná
Lechův kámen u
Kouřimi.
Dalimilova kronika uvádí jako zemi původu
srbský kraj aneb Charvátskou zem, a dokonce upřesňuje:
„...a v ní kdysi vládl lech, který nosil jméno Čech. / Neboť dopustil se vraždy, zbaven domova byl navždy.“
Tomu by odpovídala jihoslovanská verze pověsti, v níž vystupují tři bratři,
Čech, Lech a Mech, tedy Měšek, pocházející z chorvatské
Krapiny. Podle jiné pověsti
Čech zavraždil místního římského správce
Aureola (který je reálnou historickou postavou a opravdu zemřel násilnou smrtí, ale v Miláně) a z obav před pomstou musel jako psanec spolu s bratry a svou družinou prchnout z Římské říše.
Jihoslovanské pověsti další cesty bratrů rozdělují a ti cestou zažívají nejrůznější dobrodružství. Podle
Adama z Veleslavína například
Čech při střetu s Římany ukořistil jejich korouhev s císařskou orlicí, a právě proto se orlice později stala symbolem českých knížat.
Sofie Podlipská, sestra
Karoliny Světlé, zase v
Legendě o praotci Čechu z roku 1888 představuje mytického předka jako charvátského válečníka, bojujícího proti Hunům a Markomanům. Při jeho cestě do Čech se v příběhu dokonce objevuje
hrad Zvíkov, který prý postavili Římané.
Přes usilovnou snahu v době národního obrození
hrob praotce Čecha v okolí
Řípu nikdy nikdo nenašel, ale sami anebo spolu s řadou průvodů a procesí můžete vystoupat na
památnou horu ve stopách legendárního praotce a od
rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha se rozhlédnout se po krajině, oplývající mlékem a strdím.