Poznejte tajemství Třetí říše na našem území

Továrna Richard: největší nacistické podzemí u nás

Podzemní továrna Richard byla budována v letech 1944 a 1945 na západním okraji Litoměřic jako prostor pro zbrojní výrobu – především tankové motory a naváděcí elektroniku. Společně s prostory původních vápencových lomů z konce 19. století a poválečných těžebních štol dosahuje délka podzemních chodeb cca 30 km a řadí se tak k nejrozsáhlejším podzemním systémům u nás. Továrna Richard zároveň představuje největší nacistickou podzemní továrnu v Česku.

S výstavbou továrny začali nacisté v polovině roku 1944, dokončit ji se jim ovšem úplně nepodařilo. A to i přesto, že do práce bylo denně nasazeno přes tisíc civilních zaměstnanců a dalších čtyři tisíce vězňů z litoměřické pobočky koncentračního tábora Flossenbürg a nedaleké věznice gestapa v Terezíně. Na vše dohlíželo ozbrojené komando SS. Obestřena tajemstvím je převážně levá část Richardu I. o níž se říká, že do ní nacisté z Terezína ukryli archiv obsahující citlivý materiál gestapa. Před koncem války bylo v Terezíně zahlédnuto několik nákladních aut. Ve stejném období byla podobná vozidla spatřena také před Richardem. Svědectví popisují, jak jejich náklad zmizel kdesi v útrobách továrny.
 

Skalní továrna Rabštejn: dobře ukrytý pracovní tábor

Továrna a bývalý pracovní tábor SS v pískovcových skalách u České Kamenice v Českosaském Švýcarsku je pečlivě ukrytá v údolí říčky Kamenice. Vyráběly se tu náhradní díly do vojenských stíhacích letounů a dokonce tu vznikal prototyp vrtulníku pro nacistické Německo.

Původně stály v údolí Priedlovy textilní továrny, které však za války zkrachovaly a německý Wehrmacht je zabavil jako zázemí pro vznikající pracovní tábor. Němci sem v roce 1942 postupně přestěhovali část závodu společnosti Weser-Flugzeugbau z Brém, který se soustředil na výrobu bombardovacích letounů Junkers Ju 87 Stuka. Tajná továrna nesla název Zechstein. V závodě pracovali totálně nasazení Češi, ale také vojenští zajatci z mnoha dalších zemí: Polska, Slovenska, Maďarska, ale také Ruska, Británie či Holandska. Na celý pracovní tábor, v němž pracovalo na šest tisíc lidí z koncentračních táborů Dachau a Flossenbürg, dohlíželo sedm desítek příslušníků SS. Tovární budovy a zbytky koncentračního tábora stojí jako němí svědkové lidského utrpení v Rabštejnském údolí dodnes a jsou přístupné. Návštěvu je však nutné domluvit alespoň den předem. Prohlídky probíhají ve skupinách za účasti nejméně osmi osob.
 

Jeskynní továrna Výpustek: kde je zazděné jezero?

Jeskyně Výpustek v údolí Křtinského potoka mezi Křtinami a Adamovem byla dlouho přísně střeženým vojenským prostorem. Původní vzhled jeskyně narušili už vojáci první republiky, když v ní skladovali v ní munici. V roce 1939 se v jeskyni podařilo objevit obrovské podzemní jezero. V záznamech z tohoto roku jsou uvedeny i rozměry této vodní plochy, které činí 128 x 20 metrů. Ve stejný rok ovšem nacisté do Výpustku přesunuli továrnu na výrobu součástek do leteckých motorů, která původně fungovala v Brně-Líšni, a vstupy do spodních pater jeskyně zazdili. V jeskyni pak pracovalo ve dvanáctihodinových směnách až patnáct set dělníků. Před koncem války vyhodilo vedení továrnu do povětří a uprchlo.

Po válce byl ve Výpustku vybudován protiatomový kryt pro vládnoucí elitu. Vchod do spodních pater zatím stále zůstává neobjeven, i když na jeho nalezení se usilovně pracuje několik posledních let. Od roku 2008 je jeskyně znovu přístupná veřejnosti, v roce 2022 se tu dokonce otevřela nová prohlídková trasa Za tajemstvím jeskyně.
 

Zámek Zbiroh: velké ucho SS a mystické obřady

Zámek Zbiroh byl postaven na buližníkové skále prorostlé jaspisy. Němci za války objevili, že krystaly jaspisu dokonale odrážejí rádiové vlny a také je mnohonásobně zesilují. Proto jednotky SS vyhnaly Colloredo-Mansfeldy a přestěhovaly sem svůj vrchní štáb. Pod prvním zámeckým nádvořím v ermitáži si příslušníci SS zřídili mystické místo. Scházeli se zde a prováděli své mystické rituály, což připomíná heptagram na podlaze. Kdo si do něj ucítí prý sílu, která tu trhlinou stoupá z nitra země. 
 
Na Zbiroze existuje hustá síť podzemních chodeb a kobek. V nich byli mimochodem vězněni čeští vzbouřenci před exekucí na Staroměstském náměstí v roce 1621. Mnoho vstupů však esesáci zazdili tak silnou vrstvou železobetonu, že se ji nepodařilo prorazit ani šest metrů dlouhým vrtákem. Proč? Stejnou otázku nabízí i zámecká studna. Němci ji zhruba v polovině hloubky přepažili. Účel obou počinů je nejasný. Zámecká skála byla po staletí provrtána bezpočtem štol – proto chtěli Němci betonem buď chránit něco, co do nich ukryli, nebo naopak zabránit, aby se podzemím do hradu někdo dostal. Když esesáci zámek opouštěli, naházeli do studny bedny s historickými zbraněmi. Na bedny nasypali hlínu a všelijaký odpad. Teprve na tuto vrstvu svrhli bedny se spisy a na ně pak hodili čtyři ruční granáty. Granáty potrhaly tajné spisy, voda zničila vzácné zbraně, pocházející převážně z Napoleonských válek. Na povrch pak bylo v průběhu čištění vyneseno deset metrů navážky, zbraní a spisů. Co šlo zachránit, to majitelé Zbirohu nechali restaurovat a vystavují v současné expozici. Studna i ermitáž jsou součástí prohlídkového okruhu s názvem „Za tajemstvím“.
 

Hrad Sovinec: komando SS a 300 nezvěstných chlapců z Hitlerjugend

Na hradě Sovinec zřídil Wehrmacht v roce 1940 pobočku zajateckého tábora OFLAG a věznil zde hlavně zajaté francouzské důstojníky. Z jejich dochovaných dopisů a deníků se můžeme dozvědět, že si na Sovinci až tak špatně nežili. Sice se museli tísnit po 18 mužích na pokoji, ale jídla měli dostatek, zimou rovněž netrpěli a dokonce pod dohledem eskorty chodili dvakrát týdně na procházky. V roce 1942 byl lágr zrušen a Sovinec obsadilo komando SS. Sovinec využívali mimo jiné i jako skladiště pro věci, které ukořistili během okupace Francie. Když esesáci 6. května 1945  pevnost opustili, "zaútočilo" na hrad okolní vesnické obyvatelstvo. Vedle velikého množství konzerv, kávy, mouky a jiných, tehdy nedostupných potravin zde našli také přes 20 tisíc lahví francouzského vína, sektu a koňaku. Když totiž sovětští vojáci pročesávali jednotlivé domy a objevili v nich tyhle "poklady", rychle se dozvěděli, kde k nim lidé přišli, vtrhli na hrad a zmocnili se zbylé kořisti. 

Dne 9. května 1945 vypukl na Sovinci požár, který tři dny nikdo nehasil. Shořely všechny archivy i dokumenty a na závěr ještě vybuchla uskladněná munice, takže z hradu, hlavně jeho vnitřního vybavení, nezbylo zhola nic. Nelze se tedy divit, že se mezi lidmi rozšířilo podezření, že jej nacisté zapálili sami, aby po sobě zahladili veškeré stopy. Co se stalo s asi 300 chlapci z výcvikového tábora Hitlerjugend, kteří jako jediní z celé německé posádky na hradě zůstali, není známo.
 

Štěchovice: výcvikový prostor SS i koncentrační tábor

Obec Hradištko u Štěchovic byla za války v zóně, odkud Němci vystěhovali české obyvatelstvo a kde zřídili výcvikový prostor pro jednotky SS. Mimo to zde podzemní prostory údajně skrývají i továrnu na výrobu raketových střel. Faktem zůstává, že mosty přes Vltavu a Sázavu obsadily za druhé světové války hlídky a vstup do oblasti byl přísně zakázán. V Hradištku dokonce vznikl koncentrační tábor, kde v nelidských podmínkách přežívali nuceně nasazení pracovníci či političtí vězni, kteří pracovali na budování zázemí cvičiště. Řada z nich zahynula během dubnového řádění nacistů roku 1945, kdy se esesáci ve strachu z blížící se Rudé armády snažili zamést stopy po svých činech.

Na tomto území se má také nacházet rozsáhlý podzemní objekt, přísně střežený, kam Němci před svým ústupem před Rusy ukryli stovky beden, které mají údajně obsahovat zlaté předměty a mince z rezerv bank států, které Německo okupovalo, ale také archivy a technická dokumentace. Někdejší armádní prostor dodnes připomínají drobné betonové stavby, základy po válce zbořených budov, nevábně vyhlížející vstupy do jeskynních chodeb, ale třeba i slepé rameno Vltavy ve Štěchovicích, kde vojáci nacvičovali stavbu mobilních mostů. Za příběhy z této nedávné, temné minulosti vás zavede osm kilometrů dlouhá naučná stezka Vystěhované Hradištko, kterou obyvatelé obce otevřeli přesně sedmdesát let ode dne, kdy museli kvůli německým vojákům opustit své domovy.

 

Veltrusy: továrna na děti projektu Lebensborn

Jednou z nejodpornějších nacistických organizací byla instituce Lebensbornu, překládaného jako "Pramen života". Úkolem Lebensbornu byla hromadná výchova anonymně plozené rasy s "čistou krví", která měla tvořit budoucí vládnoucí elitu nacionálních socialistů Třetí říše. Lebensborn však přebíral k výchově i děti s potřebnými "rasovými předpoklady", které nacisté uloupili na dobytých územích. Hlavním posláním Lebensbornu však bylo zabezpečování potomků, kteří by rasově vyhovovali režimu jeho budoucím světovládným plánům. A tak se v budovách zabraných a vybavených pro potřeby Lebensbornu mladé nacistické ženy, vybrané pro svůj árijský původ a nordický vzhled, stávaly "snoubenkami vlasti". Setkávali se organizovaně s muži SS, ovšem pouze na několik nejnutnějších dní. Dvojice se bavily a trávily společné noci. Vojáci elitních jednotek SS (takto odměněni za svou vojenskou službu) po několika dnech odcházeli ke svým útvarům, kdežto ženy zůstávaly v péči Lebensbornu nejprve doma a nakonec v ústavní porodnici až do narození dítěte, které jim bylo ovšem ihned odebráno. Neboť jediným otcem těchto dětí měl být Vůdce Adolf Hitler a vlastní matky je proto už nikdy nesměly spatřit.

Odhaduje se, že v letech 1941-1945 se v domech Lebensbornu (většinou ve vybraných zámcích nebo v přepychových hotelech) narodilo asi 40 000 dětí. A jedním z nich byl i zámek Veltrusy. Modrooké blondýny nosily stejnokroje Svazu německých dívek a na pažích pásky s hákovým křížem. Děvčata ve věku od 18 do 25 let se zde vždy po několika dnech či nanejvýš týdnech měnila. Bývalo jich zhruba třicet a na společné procházky rozlehlým přírodním parkem je vodily dozorkyně. Personál byl výhradně německý a přišel sem odjinud. Dívky byly ubytovány v postranních křídlech zámku, kde se nalézá mnoho nevelkých pokojů. Přes den a během večera používaly společenské místnosti k zábavám všeho druhu. Vždycky na několik dnů sem za nimi přijížděli vybraní vojáci, kteří potom s přidělenými partnerkami bydleli. Po několika dnech, po splnění svého "úkolu" muži odjížděli. Děvčata ještě nějaký čas zůstávala, možná pro zjištění svého těhotenství. Potom odjížděla pryč, většinou domů, aby nakonec slehla v některé porodnici Lebensbornu. A do Veltrus mezitím přijela další skupina podobných mladých dobrovolnic.

 

Ploskovice: elita Třetí říše

Zámek Ploskovice známe jako romantickou stavbu, která se nejednou objevila ve filmových pohádkách. Znáte ale i jeho temnější historii? Během druhé světové války sloužil coby sídlo Nacionálně politického výchovného ústavu – elitní školy určenou pro chlapce. Z těchto ústavů měli vycházet budoucí důstojníci SS, kteří by po účasti v bojích měli jako elita Třetí říše stanout v čele dobytých území a národů. Právě oni měli vést Třetí říši v dalších desetiletích. Ploskovická škola byla první na území protektorátu, zřízená hned po zabrání Sudet v roce 1938.
 
Do Ploskovic byli přijímáni chlapci již od 10 let a studium končili v 18 letech maturitou. Při náboru byl kladen mimořádný důraz na „rasové zatřídění“ žadatelů. Do ústavu byli přijímáni jen prokazatelně "árijští" žadatelé. Během roku 1939 došlo ke stavebním úpravám zámku a jeho okolí. Budovy po stranách zámku byly přebudovány na jakási kasárna, kde chlapci spali, vznikla tu také nová brána, umývárny, střelnice a mnoho dalšího. Kapacita ústavu byla 200 chlapců.

Vyučovala se matematika, fyzika, chemie, biologie, zeměpis, dějepis, němčina, angličtina, latina a tělesná výchova (ta byla rozdělena na samostatné bloky dle disciplín). Absolventi ukončili studium maturitou, museli být vyučeni alespoň v jednom řemesle a museli mít licenci na ovládání motocyklu, plachetnice nebo kluzáku. Vyučovací předměty byly převážně zaměřeny na vojenskou stánku věci. Například zeměpis byl věnován orientaci, četbě a kreslení vojenských map. V chemii se studenti zabývali složením a výrobou výbušnin a podobné to bylo i v ostatních předmětech. Na překážkové dráze v zámeckém parku se chlapci v letních měsících proháněli v plné polní. V zimě zase oblečeni jen do půli těla. Cvičili se ve střelbě i v boji zblízka. Jezdili na horolezecké a lyžařské kurzy do Alp a při dlouhých pochodech si měli osvojit přežití v divoké přírodě. Ve sportech byl velký důraz kladen také na box, což vycházelo z přání Adolfa Hitlera, který jej považoval za vynikající přípravu k boji a fyzickou průpravu. Důležitou součástí všech předmětů bylo ujišťování studentů, že oni jsou nadřazení a určení pro vládnutí, současně však tvrdé podmínky a morálka ve škole upevňovala autoritu vyučujících.
 

Adolf Hitler Schule: Škola SS v Jihlavě

Jedna z nacistických škola stála i v jihlavském parku Heulos, kde ve 40. letech vyrostl „germánský zámeček“ zvaný Hrádek. Trojkřídlá kamenná stavba měla navázat na tradici středověkých hradů řádu německých rytířů. Školu slavnostně otevřel ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank 26. dubna 1944.

Do jihlavské Adolf Hitler Schule vybrali Němci prominentní studenty z celé Říše. Ti se tu měli připravit na svá budoucí povolání. V archivu se téměř žádné informace nedochovaly, výuka byla na všech školách podobná. Velký důraz se kladl na jazyky, fyzickou zdatnost a poslušnost. Byly zde také studenti, kteří částečně ovládali češtinu. Ti byli předurčeni, aby ve slovanských zemích konali funkce komisařů. V současné době je Hrádek nepřístupný, slouží jako ubytovna a školicí středisko Policie ČR.