Česká společnost ornitologická vyhlašuje ptákem roku 2021 káni lesní. Pomyslné žezlo přebírá od
jiřičky obecné. Udělením titulu káni chtějí ornitologové lépe představit veřejnosti tento
hojný, ale přehlížený druh naší krajiny.
Pozorováním kání lesních se může veřejnost dozvědět více o způsobu života těchto dravců.
Káně lesní tvarem a velikostí těla připomíná menšího orla –
široká křídla, na konci s prstovitě
roztřepenými letkami, středně dlouhý ocas a zejména obliba v plachtění. Káně drží v letu křídla obvykle mírně zvednutá, jejich tvar z profilu tak připomíná mělké
písmeno V. Káně potkáváme úplně tmavé, úplně světlé nebo nejčastěji něco mezi tím. Patří totiž k asi 3,5 % ptačích druhů, u nichž se vyskytuje
barevný polymorfismus, tedy dvě nebo víc barevných variant.
Káně lesní je v Česku i v Evropě
nejrozšířenějším a nejpočetnějším dravcem. Podle posledních odhadů hnízdí v Česku 11–14 tisíc párů kání lesních. V Evropě se káně v době hnízdění vyskytuje na
78 % území. Žádný jiný dravec není rozšířenější a hojnější. A právě v tom je výjimečná. Káni se opravdu daří dobře přežívat a má k tomu
skvělé strategie. Zajímavostí je i to, že většina káňat
u nás
zůstává i v zimě a kromě našich starousedlíků tu zimní měsíce tráví i nemalá část kání z oblastí severně od ČR, zejména z Polska, některých částí Německa, Finska a Pobaltí.
Dokonalý letec i lovec
Tělo káně je dokonale přizpůsobené k
plachtění. Široká a prstovitě roztřepená křídla drží v letu mírně zvednutá a dokonale tak využívá stoupavé vzdušné proudy – náraz silnějšího proudění do jedné strany křídel je snadno vyrovnán snížením na druhé straně a káně tak dlouho dokáže
plachtit i v proměnlivém proudění bez vynaložení další energie. Kroužení vysoko nad krajinou doprovázené hlasovým projevem využívá káně k vyznačování hranic teritoria.
Výhodou káně je také to, že dokáže
potravu trávit efektivněji než někteří jiní draví ptáci. Díky tomu, že má delší tenké střevo, dokáže ze stejného množství potravy absorbovat více živin než jiní dravci. Denně potřebuje pozřít kořist o váze odpovídající asi 10 až 15 % její hmotnosti, zatímco sokol, krahujec či jestřáb potřebují přibližně 20 až 25 %. Nejčastěji se káně živí
hlodavci, především
hraboši a díky tomu je účinným
pomocníkem zemědělců redukujícím stavy těchto často přemnožených hlodavců.
Ze silných hraboších roků dokáží káně významně těžit. Naopak v letech, kdy je hrabošů méně, snášejí káně menší snůšky a mají vyšší hnízdní ztráty. V některých případech se stává, že ani nezahnízdí všechny páry. Káně sice dokáží
nedostatek hlodavců nahradit například lovem ptáčat a také hmyzu, plazů a obojživelníků, ale jejich tělesná stavba je především uzpůsobena pro lov malých pozemních obratlovců v otevřené krajině. V posledních dvou letech jsou přemnožení hraboši tráveni jedem, což představuje podle ČSO nebezpečí i pro káni.
Hraboše polyká vcelku, případný jed tak proniká i do jejího těla. Dospělá káně potřebuje denně zhruba pět hrabošů,
mláďata na hnízdě než vylétnou, jich spotřebují asi
700.
Proč si káňata zdobí hnízda?
Káně si staví vlastní hnízdo obvykle na
stromech, v některých oblastech je známo i
hnízdění na skalách a občas
i na zemi. Druh stromu nehraje příliš roli, hnízda kání byla nalezena snad na všech druzích stromů, které splňovaly požadavky na bezpečné umístění hnízda, blízkost lovišť a možnost bezpečného příletu ke hnízdu. Roli hraje též nenápadnost hnízda, které samo o sobě může být dosti velké (metr v průměru není vzácností). Pár kání obvykle ve svém okrsku staví více hnízd a často také více hnízd na začátku hnízdní sezony
zdobí čerstvými zelenými větvičkami stromů. K vlastnímu hnízdění však použije jen jedno vybrané hnízdo. Význam zdobení zelenými větvičkami, které rodiče přinášejí na hnízdo i v průběhu inkubace a krmení mláďat, není stále uspokojivě objasněn. Vedle funkce odpuzování parazitů se uvažuje o tom, že zelené větvičky na hnízdě signalizují
obsazené teritorium ostatním káním.
Jakmile je hnízdo připraveno, samice začíná snášet
dvě až tři vejce. Začátek snůšky spadá na
začátek dubna, avšak může být posunut směrem k časnějším, nebo naopak pozdějším datům zejména podle toho, kolik potravy je v daném roce k dispozici.
Samice začíná zahřívat už první snesené vejce, a jelikož intervaly mezi snesením vajec mohou být jeden až tři dny, líhnou se mláďata s několikadenním odstupem. Doba zahřívání vajec je něco přes měsíc a po většinu té doby zahřívá vejce samice.
Samec ji střídá, jen když se samice potřebuje nasytit (potravu jí přináší samec) nebo protáhnout.
S mláďaty od jejich vylíhnutí zůstává na hnízdě samice, na
samci leží tíha
zásobování celé rodiny až do věku tří týdnů od vylíhnutí, kdy se do lovu zapojuje i samice. Ta nejprve potravu mláďatům porcuje a podává do zobáku, s rostoucím věkem se však mláďata ve zpracování potravy osamostatňují, menší kořist polykají vcelku a větší se snaží sama trhat. Kolem
poloviny srpna se vyvedená mláďata již vydávají na
pohnízdní potulky. Prozkoumávání neznámých území mladé káně prokládají návratem do domovských okrsků a takto se dokáží vracet i v dalších letech života, dokud neobsadí vlastní teritorium.
Sledujte káně a dejte o nich ornitologům vědět
I v těchto dnech lze
káně sledovat na polích, jak loví hraboše. Pro milovníky zvířat je to skvělá příležitost, jak se
zapojit do sledování tohoto zajímavého druhu. Všímejte si kání, pozorujte je a vkládejte informace do databáze
birds.cz. Pomůžete tím ornitologům zjistit, kde se káním daří a naopak, kde na ně může číhat nebezpečí, pokud například najdete mrtvou káni.
Nejenom vzácné a ohrožené druhy stojí za naši pozornost. Naopak, běžné druhy mají
zásadní význam pro fungování ekosystémů a právě díky nim dostávají odborníci včasné signály o tom, co záhy ohrozí i druhy méně běžné.