Co se skrývá na dně Sečské přehrady?
Kdo chce vstoupit na ostrov
vodní nádrže Seč suchou nohou anebo vidět silnici v
Čáslavské zátoce, která je jinak zatopená, musí si počíhat na okamžik, kdy se opravuje zeď hráze.
Povodí Labe přehradu částečně vypouští a hladina pak je snížená třeba až o deset metrů oproti maximální výšce.
Přehrada Seč na
Chrudimsku byla vybudovaná v letech 1924–1934 na
řece Chrudimce. Vznikla především jako ochrana proti častým povodním, slouží také k vodárenským a rekreačním účelům. Její zděná hráz ze žulových bloků je dlouhá 165 metrů a vysoká 42 metrů.
Starý Bítov: turistická atrakce suchých let
Je-li léto bez vody, budou drobný brambory, tvrdí lidové pořekadlo. Na
Znojemsku navíc suché letní měsíce prozrazují, že se v nejbližší době vynoří nová turistická atrakce. Klesající hladina
Vranovské přehrady totiž pravidelně odkrývá základy více než devadesát let zbořené vesnice Bítov. Základy
zatopené vesnice Bítov, z níž se několik stovek lidí přestěhovalo do
nově postavené vesnice Bítov nad přehradou, se ale beztak objevují s železnou pravidelností přibližně jednou za deset let.
Přehrada na
řece Dyji poblíž
Vranova nad Dyjí dosahuje délky asi třicet kilometrů a zasahuje až do údolí
Želetavky. Právě tam stávala
vesnice Bítov, jejíž základy bývají vidět z
hradu Bítova anebo z mostu přes přehradu, za nímž silnice šplhá ke zřícenině
hradu Cornštejn. Ačkoli se leckde píše, že jedinou stavbou, která nebyla zbouraná před zatopením vesnice, byl
kostel sv. Václava, není to pravda. Na starých fotografiích je vedle něj zachyceno i několik zatopených domů, na jednom snímku kolem nich dokonce proplouvá výletní loď. Kostel se ale stal oblíbenou atrakcí a jeho věž nakonec musela z bezpečnostních důvodů odstřelit armáda. Pokud chcete odhalené základy staré vsi vidět na vlastní oči, výlet klidně můžete odložit na podzim nebo zimu, kvůli nedostatku dešťů a malému přítoku bývá starý Bítov většinou vidět až do jarního tání.
Lipno: řeka se vrací k původnímu toku
Letní sucha pravidelně poznamenávají i proslulé
jihočeské moře: v horních partiích
přehrady Lipno v okolí
Nové Pece občas bývá tak
málo vody, že v některých místech proudí jen
původním korytem Vltavy. V polovině 20. století na dne přehrady zůstalo několik
vesnic, samot, osad, mlýnů a dalších objektů.
Před napouštěním vody sice bývalo zvykem
pevné stavby na dnech budoucích přehrad
zbořit, ale Vltava a tající sníh na
Šumavě udělaly plánovanému napouštění rázný škrt přes rozpočet. Jezero se tehdy naplnilo během několika dní, kdy v zátopovém území ještě hodně domů a mostů pevně stálo na svých základech. Co nestačili zbořit lidé, to se dodnes rozpadá na dně. Kdyby voda ustoupila ještě víc, možná byste v údolí pod
osadou Pihlov zahlédli i
Srdce Vltavy, půvabnou hříčku přírody, kterou meandrující
Vltava vykreslila uprostřed luk.
Novomlýnské nádrže: vesnici připomíná jen kostel na ostrově
Nejviditelnějším kouskem zatopených vesnic v našich přehradách je
kostel sv. Linharta na ostrově uprostřed
Věstonické nádrže pod
Pálavou. S pevninou ho
nespojuje most ani pravidelná lodní doprava, není běžně přístupný. Pod hladinami
Novomlýnských jezer v osmdesátých letech 20. století zmizela
vesnice Mušov i rozsáhlé lužní lesy, protkané spoustou kanálů, slepými rameny a tůňkami. Většina starousedlíků ze zatopené obce odešla do nedalekých
Pasohlávek,
Pohořelic nebo
Mikulova. Zůstal stát jen
románsko-gotický kostelík z přelomu 12. a 13. století. Už dlouho se mluví o jeho zpřístupnění, ale zatím se nic neděje. Škoda, podobné atrakce, jako jsou
kostel na Slanickém ostrově na Oravské přehradě na Slovensku nebo
kostel uprostřed jezera ve slovinském Bledu jsou volně přístupné a zájem o ně je obrovský.
Další vesnice na dnech přehrad
- Pod hladinou Brněnské přehrady zmizela vesnice Kníničky; voda se nad ní zavřela v roce 1939, nedaleko vyrostly nové Kníničky, dnes městská čtvrť Brna. Když klesne voda, bývají na svazích dodnes vidět nízké kamenné zídky a zbytky zdí.
- Pod hladinou přehrady Hracholusky na Plzeňsku se ukrývají ruiny zaniklých obcí Hracholusky, Dolany u Stříbra, Těchoděly nebo Butov. Někdy šlo spíš o osady, ostatně i největší Dolany měly jen třiadvacet domů, byť se stodolami a dalšími objekty. Podíváte se k nim ale jedině s potápěčskou výstrojí. Na dně asi v patnáctimetrové hloubce dodnes stojí zbytky bývalých stavení i s torzy starých zemědělských strojů. Raritou je také několik řopíků: údolím Mže totiž vedla jedna z obranných linií, na kterou se po vzniku přehrady téměř zapomnělo.
- Jedním z nejoblíbenějších míst ponorů na Orlické přehradě je kostel sv. Štěpána v bývalých Těchnicích. Poslední bohoslužba se tu prý konala koncem roku 1957, pak kostel na několik desítek let zmizel. Potápěči jej znovu objevili asi 50–60 metrů pod hladinou díky starým katastrálním mapám a moderním geodetickým přístrojům v roce 2000.
- Hluboké kaňonovité údolí Vltavy mezi obcemi Štěchovicemi a Slapy patřilo a patří k nejkrásnějším místům v Česku. Na voraře a posléze vodáky, kteří zdolávali zrádné peřeje, tu dohlížela socha svatého Jana Nepomuckého. Podle ní se místu začalo říkat Svatojánské proudy, v polovině 20. století ovšem zmizely pod hladinou Štěchovické přehrady. Na stejném místě, kde svatý Jan stával do roku 1954, dnes objevíte sochu Setkání Sv. Jana s andělem od sochaře Petra Váni. Jediný háček spočívá v tom, že se musíte ponořit zhruba čtyřicet metrů pod hladinu.