Nejzřetelnější stopy starých hornických prací najdete především v bývalém hlavním zlatonosném poli jižně od
Kašperských Hor podél
Zlatého potoka. Tady bývala známá Česká nebo Františkova šachta, štoly na Liščím vrchu a také
hlavní dědičná štola sv. Jana, která z dolů odváděla vodu. Po rýžování zlata se tu stejně jako leckde jinde na
Šumavě – namátkou na
Hamerském potoku, Losenici, Ostružné či
Otavě –dochovaly
sejpy, navršené hromady vytěženého štěrku. Najdete tu také
pinky, často sotva zřetelné jámy a příkopy, jimiž dávní horníci sledovali zlatonosné žíly při povrchu, a
staré zlaté doly: už ve 14. století jich kolem města pracovalo několik stovek. Jejich zlatý věk ale skončil během druhé poloviny 16. století. Výnosy klesaly, a i přes další, většinou neúspěšné pokusy o obnovení těžby se práce v dolech v 18. století definitivně zastavily.
Cestou zlatokopů do Amáliina údolí
S nejzajímavějšími místy vás seznámí 7,5 km dlouhá
naučná stezka Cestou zlatokopů. Začíná přímo na náměstí v
Kašperských Horách u
kostela sv. Markéty a vede na jih kolem
poutního kostela Panny Marie Sněžné k
přírodní rezervaci Amáliino údolí. Podél Zlatého potoka vedou dvě
naučné stezky, Cestou zlatokopů a stezka
Strážců hranice. Mezi skalisky, mokřady, prameništi a hustými lesy v
okolí Liščího a Suchého vrchu a na svazích
vyvýšenin Spannreifel a
Friedlholz narazíte na zbytky starých štol a těžebních jam. Stával tu také
železářský hamr, kde se vyrábělo nářadí pro zlatodoly,
sirkárna, a poblíž soutoku Zlatého potoka a Losenice pracovaly
stoupy na drcení zlatonosného křemene a zlatomlýny.
Nádrže, seismická stanice a nedobytné zlato z Naděje
V členitém terénu trasa neobchází všechna důlní díla, občas narazíte na
značku naučné stezky (zkřížená kladívka) ukazující ke skalám nebo mimo značenou cestu. Cestou objevíte několik regulačních nádrží, které zabraňují povodním. Ty jsou podstatně mladší než důlní díla, do provozu byly uvedeny až v roce 1933. Ta nejvyšší má hráz vysokou 5,5 metru, u přepadu je 4,5 metru hluboká a je 42 metrů dlouhá.
V místech, kde lesní cesty ústí na silničku lemovanou modrou turistickou značkou, je vidět vchod do
350 m dlouhé štoly Kristina. Od roku 1960 v ní funguje
seismická stanice, která je součástí regionální i mezinárodní seismické sítě. Data, která odtud nepřetržitě putují do Geofyzikálního ústavu v
Praze a dál do světa, se používají k určení základních údajů o zemětřesení a také ke zpřesnění znalostí o Zemi a procesech, které probíhají pod jejím povrchem. Díky nízké úrovni okolního rušení patří stanice Kašperské Hory k nejcitlivějším seismickým stanicím na světě.
Kousek nad stanicí se nachází
ústí novodobé štoly Naděje; geologický průzkum zdejšího ložiska začal v roce 1982 a trval až do roku 1998, kdy byl zakázán. Hlavní chodba štoly měří asi 800 metrů, s těžbou se ale nepočítá.
Středověká úpravna rud v Kašperských Horách
Cestou zpět do
Kašperských Hor se můžete po neznačených cestách zajít podívat k
výklenkové kapli sv. Huberta a k
pramenu Vzkříšení v ruině kaple Zmrtvýchvstání Páně Na Prádle. Pojmenování kaple i blízké ulice
Na Prádle souvisí se
středověkým propíráním zlatonosných písků a křemenných drtí, nicméně kamenná mísa je rozbitá a pramen se volně rozlévá po podlaze.
Poslední zastávkou jsou
zbytky středověké úpravny zlatých rud v Krátké ulici; byly odkryty při archeologickém průzkumu v roce 1988. Jádro tvořila dřevěná stavba s kamennou podezdívkou na základech 11,3 x 12,3 metru. Uvnitř stála pražicí pec s klenbou a rozměry 3,6 x 4,2 metru, v níž se zpracovával šedobílý křemen s obsahem zlata. Podle nalezené keramiky úpravna vznikla na přelomu 13. a 14. století a patří tak mezi nejstarší svého druhu na světě.
U úpravny rud stojí
poslední informační panel naučné stezky, ovšem se
zlatokopy se můžete symbolicky rozloučit až na náměstí u
kostela sv. Markéty; podél jeho zdí jsou rozmístěné zbytky starých mlýnských kamenů ze zlatorudných mlýnů.
Kudy chodili pašeráci?
Severovýchodním směrem od
Kašperských Hor přes
Řetenice, Ždánov, Pustý hrádek a
hrad Kašperk vede další okružní
naučná stezka Strážců hranic. Měří 17 km, zaměřuje se na historii ostrahy drsného pohraničí jihozápadních Čech a její osou je linie objektů lehkého opevnění československé armády ze třicátých let 20. století. Seznámíte se také v historií ostrahy hranice od středověku po současnost, s věčnými souboji pašeráků a finanční stráže a v neposlední řadě s krásnou
šumavskou krajinou.
Víte, že?
- Odvodňovací štoly často měřily stovky metrů i několik kilometrů. Dědičné se jim říkalo proto, že jejich ražba se táhla několika generacemi.
- Vztah k rýžování a těžbě zlata a dalších kovů prozrazují u řady šumavských a pošumavských měst a městeček městské znaky s vyobrazením hornických artefaktů. Týká se to Kašperských Hor stejně jako Hor Matky Boží či Vodňan.
- Kromě naučné stezky se s těžbou zlata a zlatonosnými revíry můžete seznámit v expozici Muzea Šumavy v Kašperských Horách.
- Bezkonkurenčně nejznámější trasou zlatokopů je Chilkoot Trail, legendární zlatokopecký trek na pomezí Yukonu a Aljašky. Když bylo v létě roku 1896 u Bonanza Creeku objeveno zlato, vypukla nejslavnější zlatá horečka všech dob. Honba za bohatstvím hnala na sever nevídané množství lidí, kteří z přístavního městečka Skagway putovali za zlatem Klondiku přes Chilkootský průsmyk. V drsných zimních podmínkách museli překonat desítky kilometrů severskou divočinou.
- Chilkootský průsmyk se nachází se v nadmořské výšce 1067 metrů a prochází jím státní hranice mezi Spojenými státy americkými (stát Aljaška) a Kanadou (provincie Britská Kolumbie).
- Zlatá horečka je dávno pryč, ale legendární trasa každoročně láká tisíce outdoorových nadšenců z celého světa. Chilkoot Trail měří 53 kilometrů, prochází přes močály, vlhkým severským pralesem i vysokohorskými suťovisky. Zdolává převýšení přes 1700 metrů a pochod obvykle trvá tři až pět dní.