Anebo si spíš dokážete představit skřítky a trolly, jak posedávají někde stranou od cesty? Na
Rejvízu je možné všechno: od
horské osady v Jeseníkách přes louky a lesy v jejím bezprostředním okolí až po
přírodní rezervaci s Velkým a Malým mechovým jezírkem tady má téměř všechno vzácný a v Česku jen výjimečně vídaný severský ráz.
Podobný styl dodržuje i počasí: ostatně jste v nejvýše položené obci ve Slezsku, v nadmořské výšce téměř 800 metrů, kde průměrná roční teplota dosahuje pouhých 5,6 stupňů Celsia. Ať už sem půjdete či pojedete ze
Zlatých Hor,
Jeseníku nebo
Vrbna pod Pradědem, čeká vás několikasetmetrové stoupání. Zkrátka drsný sever v celé své kráse.
Jak se zrodil Rejvíz?
Až do poloviny 18. století tu byly jen planiny a lesy. Teprve v roce 1768 majitel zdejšího panství, vratislavský biskup Johann Schaffgotsch, prodal církevní pastviny na náhorní rovině svému hejtmanovi Kajetánu Beerovi z Beerenburgu. Ten tu dal vystavět poplužní dvůr, do jehož okolí se postupně začali stěhovat další osadníci. V roce 1836 stálo v lukách několik desítek domů, škola a kostelík. Nové osadě říkali její německy hovořící obyvatelé
Reihwiesen, bohaté louky, česky
Rejvíz.
Přízrak pastýře Gilla
Jak se v krajině postupně zabydleli lidé, společně s nimi se v okolních lesích a močálech tiše usadily tajemné přízraky a pohádkové postavy z pověstí a prastarých příběhů. Z některých vane chladný severský vítr: třeba z pověstí, jejichž hrdinou je
pastýř Gill, zvaný též Gyrr, v německých pověstech Seehirt, Sinhirt anebo Moosbruchthirt.
V některých příbězích vystupuje jako mladý hoch, kterého za hříšné chování navždy zaklel samotný
vládce Jeseníků Praděd do podoby skřítka. V jiných legendách ale vychází z temných lesů jako hrůzný vyhladovělý přízrak, který bloudí rašeliništi kolem Rejvízu a mstí se za svůj osud.
Gilla si na vlastní oči prohlédnete v
penzionu Rejvíz, kde mají jeho dřevěnou sošku. Jde o ikonické místo
Jeseníků, které proslavily vyřezávané židle s portréty zdejších starousedlíků. Kdysi penzion nesl pohádkový název
U jezerního pastýře / Zum Seehirten, navíc právě tady také začíná
naučná stezka vedoucí do nitra Rejvízského rašeliniště k Velkému mechovému jezírku.
Kudy k Mechovému jezírku?
Přírodní rezervace Rejvíz s rozlohou 350 hektarů je
největším rašeliništěm Moravy a Slezska. Naučná stezka vede po běžných lesních cestách, poslední úsek trasy podmáčenými lesy kolem Velkého mechového jezírka půjdete po pohodlných dřevěných chodníčcích. Vodní plocha je bezmála 70 metrů dlouhá, asi 40 metrů široká a vrstva rašeliny je až tři metry vysoká. Směrem na severovýchod leží Malé mechové jezírko, které však již zcela zarostlo a nedá se k němu dostat.
Mimochodem, z náhorní planiny na Rejvízu sbírá své vody
řeka Černá Opava; až do
Vrbna pod Pradědem můžete jít jejím údolím po
naučné stezce Údolím Lapků z Drakova. Procházet budete například kolem
zříceniny hradu Drakov, kolem několika bývalých loveckých chat a také turistických přístřešků, které se vám v možná v typickém rejvízském počasí budou hodit jako úkryt přes deštěm. Stranou od cesty leží
Lurdská jeskyně nebo
zříceniny hradu Kobrštejn. Z Rejvízu do Vrbna je to přibližně 15 kilometrů.
Ze
Zlatých Hor i z
Jeseníku vedou na
Rejvíz cyklostezky, pro pěší jsou ale vhodnější trasy, které se na kole projet nedá. Ta z Jeseníku vede přes
Priessnitzovu vyhlídku na Křížovém vrchu k
rozhledně na Zlatém chlumu a dál přes Bílé a Chlapecké skály, ze
Zlatých Hor se můžete vydat po trase
Zlatohorské naučné stezky.
Pohádky ze severu
Za co vlastně Praděd pasáčka Gilla potrestal? Než prý jednoho dne odešel na pastvu, hospodyně mu do mošny připravila krajíc chleba. Pasáček ale chtěl něco lepšího, a tak chleba hodil do močálu. Vládce hor Praděda tím tak rozzlobil, že ho proklel, navždy a bez možnosti vysvobození. Gill od té doby jako vyzáblý stařec v chatrné pastýřské haleně bloudí po lukách a lesích kolem Rejvízu. Nikdy nedostane ani kousek jídla, nikdo ho nevezme pod svou střechu a nepozve, aby se posadil k ohni. Prokřehlý, hladový a ztrápený Gill chodí soumračnou krajinou a zoufale volá o pomoc. Mimochodem, na naříkání jezerního pastýře není radno odpovídat, a kdo by se nad ním náhodou slitoval a zavolal na něj, ten do roka zemře. Právě tak se říká, že kdo by se k němu odvážil přiblížit, toho by Gill zavlekl do bezedných bažin.
Výletníkům ze Střední Moravy Rejvíz připomíná norský národní park Jotunheimen, oblíbený cíl cest do Skandinávie. Na jeho území se nachází 29 nejvyšších hor země včetně té úplně nejvyšší, Galdhøpiggen (2 469 m). Víte, že ještě na začátku 19. století neměla horská oblast na rozhraní regionů Oppland a Sogn og Fjordane jméno? Název Jotunfjeldene, pohoří obrů, navrhl až v roce 1820 norský geolog a horolezec Baltazar Mathias Keilhau; inspirovalo ho prý německé jméno pro Krkonoše Riesengebirge, Obří hory. Po několika desítkách let básník Aasmund Olavsson Vinje změnil jméno oblasti na Jotunheimen; v něm se odráží slovo Jötunheim, pojmenování jednoho z devíti světů Severské mytologie.