![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/92711760-a777-4457-a13d-9f8707bc763f/187-vanoce-kdysi.jpg.aspx&width=300&height=198)
Odpověď na poslední otázku je prostá: skvěle. Naše vánoční cukroví prý nemá ve světě obdoby a nad jeho rozmanitostí, zdobením a nakonec i chutěmi cizinci zkrátka žasnou. Pro pečlivé a precizně plánující hospodyňky Vánoce začínají po první adventní neděli, ovšem existují i domácnosti, kde si nad touhle informací zaťukají na čelo: přípravy tam jsou v plném proudu už od konce listopadu. Večery naplněné hnětením krájením, pečením a plněním končí uložením do krabic, kde si pak cukroví poleží až do svátků. Postupnému měknutí a propojování harmonických chutí občas brání nájezdy mlsných členů rodiny, ovšem kdo by se zlobil, když jsou Vánoce jednou do roka (a navíc jsou to svátky klidu a míru)?
Kouzlo jednoduchosti, med a tradice
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/4ccced76-6188-4829-95fc-d2c7accaf717/187-med.jpg.aspx&width=300&height=198)
Sladké dobroty provázejí vánoční svátky už několik století, ale chutě, tvary i suroviny se měnily. Většinou záleželo na dostupnosti a cenách, ale oříšky, sušené ovoce a jednoduché figurky z něj, s nimiž si děti mohly pohrát a nakonec je sníst, se našly i v chudých venkovských chaloupkách.
Už od 13. století, ale možná i déle, k vánočním svátkům patřily
perníčky. Cukr v té době neexistoval, ten se objevil až na konci 19. století a zprvu byl nesmírně drahý, a tak se stejně jako jiné pečivo a jídlo i perníčky sladily medem. Mimochodem, víte, že
pražská Celetná ulice, která vede
Starým Městem od
Prašné brány na
Staroměstské náměstí a její název je doložený už právě během 14. století, dostala jméno podle caltnéřů či caletníků? Byli to pekaři, kteří pekli nejenom calty, předchůdkyně dnešních housek a vánoček, ale perníky.
Od domácího přítele přes muziku ke karamelám
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/fd52c76f-0e83-44d0-925a-fc8fde0d4266/187-kuchyne-vanoce.jpg.aspx&width=300&height=198)
Cukroví, které známe dnes, se většinou začalo péct až koncem 19. století, dlouho však bylo výsadou nejbohatších rodin. Mezi oblíbené druhy tehdy patřily například řezy nazývané
domácí přítel, hutná lahůdka z hrubé mouky, cukru, anýzu, vajíček, kandovaného ovoce a ořechů. Záhy po upečení ztvrdlo, takže se krájelo na tenké plátky, i tak ale bylo postrachem pro zuby starších členů rodiny. Nevyhnulo se ani jedovatým komentářům, že jeho název vychází z toho, že na mísách zůstává ležet i v době, když už jsou ostatní sušenky beznadějně vyzobané. Zkrátka domácí přítel.
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/7cfadc80-19ef-466e-9d58-092e628e5cca/187-pernicky.jpg.aspx&width=300&height=198)
Z podobných surovin se připravovala
štědrovečerní muzika: do vody se předem namočily hruškové a jablečné křížaly a sušené švestky, které se posléze rozvařily s hřebíčkem a skořicí, osladily medem a zahustily strouhaným perníkem, rozinkami a mandlemi. Podle chuti a toho, jak bylo v domácnosti hluboko do kapsy, se mohla přidat třeba citronová šťáva a rum.
Doma se také celkem snadno daly připravit
karamely: v kastrůlku stačilo nechat zkaramelizovat cukr a přidat k němu kávu, mléko nebo smetanu, máslo a vanilku. Směs se pomalu za stálého míchání zahřívala až do zhoustnutí, pak se přelila na vymazaný plech, nechala ztuhnout a posléze se krájela na malé kousky. Stačilo je zabalit do pestrých papírků a cukroví mohlo na stůl nebo na stromeček.
Císař a jeho dortíčky z Bad Ischlu
Svět gastronomie se už v 19. století řídil mlsáním celebrit: například se dobře vědělo, že z pravidelných pobytů v lázeňském letovisku Bad Ischl si císař František Josef odvážel krabice rozplývajícího se cukroví s výstižným názvem
Ischler Törtchen čili išlské dortíčky. Vášeň pro sladké dobroty postupně zasáhla celý vídeňský císařský dvůr a přelila se do všech zemí mocnářství. Išlské dortíčky dodnes připravuje spousta pekáren a cukráren bývalého Rakousko-Uherska, i když nejlepší je samozřejmě originál, servírovaný v mnoha chuťových variacích a podobách v cukrárně Zauner přímo v Bad Ischlu.
Linecká detektivka
![](https://cdn.kudyznudy.cz/services/webpmedia.ashx?file=/100b05e0-c37b-4ff7-93af-b04eb1cf13ca/187-srovnavaci-linecke-shutterstock-1544556413.jpg.aspx&width=300&height=200)
A jak se to tedy má s počtem druhů? Nic není správně a nic není špatně, zkrátka záleží na každém pekaři a pekařce. Podle tradice by jich mělo být sedm, ale v některých rodinách se peče pouze pár oblíbených druhů, jinde je dvacet málo. Někde se recepty dědí z generace na generaci, jinde se vánoční pochoutky obměňují podle toho, co je právě v módě. Přesto stále k nejoblíbenějším druhům patří vanilkové rohlíčky, medvědí pracny, ořechové rohlíčky, ořechy plněné krémem, košíčky, různé nepečené kuličky, vosí hnízda nebo zázvorky.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na
linecké slepované cukroví: když dodržíte poměr surovin a postup, výsledkem bude jemné a voňavé cukroví, po upečení křehké a po rozležení vláčné. Potíž je v tom, že v Linci ochutnáte nanejvýš poměrně velká kolečka, kterým zdejší lidé říkají
linecké oči, ale jsou z křehkého těsta, kterému tu nikdo „linecké“ neříká. Skutečným symbolem rakouského města Lince zato je
linecký koláč, upečený podle
nejstaršího receptu na světě: ručně psaný recept z roku 1653 byl celkem nedávno objeven v kuchařském zápisníku benátské hraběnky. S lineckým těstem českých Vánoc ale také nemá nic společného.
Vánoční chutě Evropy
A co se objevuje na vánočních stolech v jiných evropských zemích? Známá je třeba francouzská pochoutka bûche de Noël, roláda s čokoládovým krémem a tenkou čokoládovou krustou na povrchu, do níž se většinou vidličkou naznačí struktura dřeva, zdobená třešněmi či brusinkami. Záměrem je, aby výsledek na první pohled vypadal jako poleno do vánočního krbu a chutnal božsky.
- V Rakousku nedají dopustit na Kletzenbrot, což je obdoba našeho Biskupského chlebíčku. Díky množství sušených jablek, hrušek, fíků, datlí, rozinek, ořechů a voňavému koření je tmavý, dá se koupit na tradičních rakouských adventních trzích a podle staré tradice se podobně jako vánočka poprvé nakrojí až na Štědrý den.
Španělé si o Vánocích pochutnávají na španělském nugátu zvaném Turrón, v Portugalsku se hoduje na azevias, kapsičkách plněných mandlemi, sušeným ovocem a jinými přísadami, a Německo má svou typickou vánoční dobrotu v podobě norimberských perníků (které dokonce mají od roku 1996 chráněné označení původu). Britské Vánoce doprovází vánoční pudink, v Řecku se Vánoce neobejdou bez vánočních sušenek z mandlového těsta kourambiedes a na italských štědrovečerních stolech nesmí chybět vysoké bábovky zvané panettone nebo pandoro.
- Symbolem skandinávských Vánoc je rýžová kaše, před servírováním posypaná skořicí a cukrem a doplněná kouskem másla: nazývá se risgrynsgröt, julgröt či tomtegröt.
Pokud hledáte jednoduchý a vděčný recept na vánoční cukroví, vyzkoušejte křehké vanilkové rohlíčky. Potřebovat budete 100 gramů moučkového cukru, 420 gramů hladké mouky, 340 gramů másla, 160 gramů mletých vlašských ořechů a špetku soli. Všechny suroviny zpracujte do tuhého těsta, které přes noc necháte v chladu. Další den vytvarujete rohlíčky, upečete je v troubě, vyhřáté na 180 °C a ještě teplé je obalíte v moučkovém cukru s vanilkou.