Záchody pro mnichy
Historie toalet je stará několik tisíc let. Ať už to bylo někde v Mezopotámii, ve starověkém Egyptě, Římě nebo Řecku, záchody bývaly součástí lázní. Soukromí se v nich neřešilo, bývaly pro všechny společné, a protože lidé seděli vedle sebe, probírali tu obchody, politiku i obyčejné drby.
Jak takové místo vypadalo si můžete dodnes představit třeba v
klášteře Plasy. Mnišské záchody původně nebyly oddělené, šlo o dlouhou lavici s otvory. Podobně jako starořímské lázně i cisterciáci využívali promyšlený vodní systém, takže záchody stály přímo
Královskou štolou, kanálem, který nejenom odváděl přebytečnou vodu ze základů a střech, ale také proplachoval záchody, umístěné přímo nad štolou. Šlo tedy o skutečné dobové
WC ještě dlouho před vynalezením splachovacích záchodů; mezinárodně srozumitelná zkratka vznikla z anglických slov
Water Closet, tedy toaleta (closet) s použitím vody (water).
Při prohlídce
kláštera Plasy uvidíte jak prevéty, tedy záchody vysazené na krakorcích přímo nad vodní štolou, tak samostatné kabinky. Zajímavost? Ve stěnách místnůstek najdete dokonce takové technické vymoženosti jako výklenky na svíčky nebo průduchy, které zápach odváděly do komínů.
Není arkýř jako arkýř aneb prevéty na našich hradech
Středověk si s hygienou nedělal moc hlavu: obyčejní lidé chodívali vykonávat potřebu na hnojiště nebo zkrátka někam do rohu, ti urozenější měli na
hradech a tvrzích prevéty. Šlo o výklenky ve zdi, zvenčí podepřené krakorci, z nichž odpad padal volně dolů nebo stékal po zdech. Z toho důvodu se většinou budovaly na odlehlejších místech areálu, třeba nad hradebními příkopy. S nevábným obsahem se tak občas museli vypořádat útočníci při obléhání a dobývání.
To platilo například pro osm set let starou románskou
Přimdu. Právě na našem
nejstarším kamenném hradě se dochoval nejstarší středověký prevét, pocházející už z první poloviny 12. století. Skládá se z velkých kamenných kvádrů, kamenná je i samotná záchodová deska. Další dobové záchody jsou k vidění například na hradech
Šternberk,
Pernštejn,
Karlštejn či
Kašperk, hlavní věž na
hradě Rabí má dokonce speciální záchodový přístavek.
Že není arkýř jako arkýř uvidíte na vlastní oči v
Kutné Hoře: přímo na nároží
Hrádku, v němž sídlí
České muzeum stříbra, uvidíte dva arkýřky. Ten obrácený do ulice je skutečný ozdobný přístavek, ten na zdi vpravo od vchodu pak není nic jiného než bývalý prevét.
Veřejné záchodky jako z pohádky
Londýn, Frankfurt či
Basilej: to byla první města, kde už ve středověku zřídili první veřejné toalety. Pozadu nezůstávala ani
Praha: první veřejný záchod prý stával u
Újezdské brány na
Malé Straně už v roce 1472, tedy v době, kdy záchody často chyběly i v dobře vybavených měšťanských domech.
Se snahou vylepšit čistotu měst a potlačit veřejné močení v ulicích udělali největší krok kupředu Francouzi, když v roce 1830 v Paříži instalovali na velkých bulvárech první veřejné pisoáry. Nápad postupně „opsaly“ další světové metropole, v polovině 19. století se pak moderní veřejné záchody objevily i v Praze. V roce 1885 jich už bylo čtyřiadvacet, a to 14 na
Starém Městě, čtyři na
Malé Straně a tři na
Hradčanech. Většinou to byly velmi pohledné a bohatě zdobené stavby, připomínající pohádkové domečky.
V současné době se takových zařízení jen v centru Prahy nachází asi 140. Pravděpodobně nejstarší z nich jsou veřejné záchody v podzemí
Uhelného trhu, kde původní dřevěné toalety stávaly už v roce 1888. Nedávná rekonstrukce je proměnila od základů, takže v podzemí najdete moderní sociální zařízení, zvenčí ale byl zachován historický styl.
Zajímavosti o záchodech
- O záchodové a nočníkové zajímavosti nebudete ochuzeni ani na hradech a zámcích, kde vás na ně často upozorní průvodci. Když vás nechají hádat, k čemu sloužil kousek nábytku, připomínající noční stolek, může jít právě o dovedně skrytou přenosnou toaletu. K vidění je například na zámku v Náměšti nad Oslavou: spodní část nočního stolku z počátku 19. století je vyřešená jako výsuvný šuplík s vestavěným nočníkem.
- Zajímavé toalety najdete v bývalé restauraci U Pastýře v Lanškrouně: na dámských toaletách můžete přes poklop ze speciálního tvrzeného skla nahlédnout do historické studny.
- Kolem záchodů se točí děj románu Zvonokosy francouzského spisovatele Gabriela Chevalliera. Malé městečko v jihofrancouzském Beaujolais stavba obecního záchodku rozeštve na dva nesmiřitelné tábory, zarputilé příznivce a neméně zarputilé odpůrce. Román se řadí ke klasice satirické prózy, byl několikrát zfilmován a dočkal se i řady divadelních adaptací.
- V české literatuře košilatému tématu Zvonokos zdárně sekunduje Balada o hovně. Sice není jisté, že jejím autorem byl básník Jaroslav Vrchlický, ale ze všech případných autorů je nejpodezřelejší.