České Švýcarsko určitě znáte, ale slyšeli jste někdy o
Kunratickém Švýcarsku? Jedná se o malou oblast pískovcových skal, roztroušených u
Cvikova.
V 19. století byla mezi Cvikovem, Kunraticemi u Cvikova, Drnovcem a Mařenicemi
vytvořena řada výtvarných děl v pískovcových skalách. Autory byli
Karel Beckert, předseda horského spolku,
a Karel Bundesmann.
Nejznámější jsou pískovcové skály na přírodní památce
Dutý kámen, mezi nimiž bylo v letech 1913 – 1914 upraveno výletní místo, nazývané od té doby
Körnerova výšina. Jde o sklaní reliéf hlavy
německého romantického básníka Theodora Körnera, který padl v pouhých 22 letech ve válce proti Napoleonovi. Pro německé obyvatelstvo byl oblíbeným válečným hrdinou.
Reliéf byl vytesán v roce 1913 ke 100 výročí básníkova úmrtí. Vede sem upravená cesta se
zbytky vytesaných schodů a poté zvolna sestupuje k upraveným skalám. Dále je zde
pěkná vyhlídka na Drnovec, Cvikov či vrchy Klíč a Ortel. Zvláštním dojmem působí kamenný stůl s lavicí. Na stole jsou stále vidět
zbytky slunečních hodin z roku 1914 a astronomicko-geografické orientační tabule.
Mezi
Drnovcem a
Kunraticemi se nacházejí další skály, prochází tudy zelená turistická a žlutá místní značka. Hned na začátku skal je
skalní kaple, kterou nechal vytesat roku 1834 kunratický sedlák a bělič Franz Hülle. Uvnitř kaple byl umístěn neobvyklý
obraz Madony s motivem ztroskotané lodi v pozadí, věnovaný Josefem Bundesmannem z vděčnosti za záchranu v bouři, do níž se dostal při jedné ze svých obchodních cest do Ameriky. Asi 200 m severovýchodně od skalní kaple je v lese nevelká skalnatá dolina, na jejímž konci je uměle přitesaná převislá skála s lavicí, nazývaná
Karlův odpočinek. V eliptickém medailonu na lavici je uvedeno, že ji upravili členové kunratické sekce Horského spolku z vděčnosti svému předsedovi Karlu Beckertovi. Nachází se zde také
jeskyně Waltro, 8 metrů hluboká jeskyně získala jméno po ilegální skupině Waltra Hofmanna, která se zde schovávala koncem 2. světové války.
Těsně u
Cvikova vás do skal zavede žlutá místní značka. Tam objevíte velmi malebné
lesní divadlo. V bývalém lomu jej
vybudoval v roce 1920 cvikovský ochotnický spolek
. Dnes zde
zůstala už jen nevelká ve skále vytesaná místnost s okénkem a v protější stěně krátká chodba s výklenkem. Na nízkém svahu kolem lomu jsou dosud patrné zbytky hlediště.
Obrazců vysekaných do skal je v oblasti mnoho. K nejkrásnějším patří
Kamenný oltář Nejsvětější Trojice,
Skála smrti nebo
Útěk do Egypta.
Výstup na vrchol Klíč
Výrazný osamocený kuželovitý
vrch Klíč (
760 m) je čtvrtou nejvyšší horou
Lužických hor. Tvoří jej majestátní znělcová sopečná kupa pravidelného kuželovitého tvaru, která je v okolním terénu nepřehlédnutelná.
Pokud
vyšplháte až na vrchol, kam vede relativně
namáhavá turistická cesta s převýšením zhruba 400 metrů, nebudete litovat. Za jasného počasí jsou odtud vidět
Krkonoše,
Jizerské hory,
České a Saské Švýcarsko,
Krušné hory i bájná
hora Říp. Na
jihozápadním úbočí hory je až 60 m vysoká, místy
převislá skalní stěna s rozsáhlým suťovým polem. Koncem zimy tady bývají
krápníky a ledopády. Na západní straně kopce jsou
vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Jméno hory se odvozuje od staroslovanského výrazu
"ključ", kterým se označovala právě vyvěrající voda. Přístup na Klíč je možný
z obce Svor (3,5 km), z
Nového Boru (5,5 km), nebo z
Kytlice (6 km). Stezku na vrchol upravili alpinisté z Nového Boru už roku 1893.
Hřebenovkou na Hvozd a zříceninu Starý Falkenburk
Nenápadná vesnička
Krompach leží v těsné blízkosti saské hranice. Prochází tudy také vrcholová cesta
Hřebenovka, značená červeně. Po ní se můžete vydat na
vrchol Hvozd (
750 m), pátý nejvyšší vrchol
Lužických hor, který tvoří státní hranici s Německem. Má
dva vrcholy, přes jižní vyšší vede státní hranice a nižší vrchol je na německé straně. Dříve na obou stranách stávaly i
dva hostince, dnes je v provozu pouze německá
Hochwaldbaude. Česká bouda byla zbořena roku 1950.
Hřebenovka pak pokračuje po hranicích k hraniční uzávěře
Kammloch a poté pokračuje do českého vnitrozemí. Zavede vás ke
Kočičí studánce a na
vrchol Sokol (593 m), kde stojí i skromné zbytky hrádku z 15. století, Starého Falkenburku. Do Krompachu se pak doporučujeme vrátit po modré cestě, zvané Korzovka.
Stezka skalních reliéfů u Brniště
V krajině
Českolipska se většinou potkáváme se skalními reliéfy, které pamatují dávné časy. Jinak je tomu u obce Brniště, kde vznikly
reliéfy ve skalách teprve v roce
2018. Čeští a němečtí umělci vytvořili mezi skalami u
areálu Lesní zátiší podél staré vozové stezky, kudy se před staletími jezdívalo na pole, zajímavé landartové objekty a sochy. V rámci stezky byla odkryta a zpřístupněna takřka zapomenutá
kaplička z roku 1810. Jedná se o jakousi uměleckou galerií v přírodě, kterou doplňují nejrůznější přírodní instalace. Sochy vznikly
podél původní úvozové cesty na místech, kde se dříve pískovec lámal. K tvorbě
nových reliéfů byly použity již dříve lidskou rukou opracované skály.