Hubert, podle legendy
akvitánský princ, si užíval světské radovánky a život šlechtice plnými doušky. Oženil se, ale jeho milovaná žena Floribana ale zemřela při porodu. Hubert si svůj žal a bolest vybíjel na divokých
zvířatech, které neúprosně štval a zabíjel. Jednou však zažil nečekané
setkání s bílým jelenem, který měl mezi parožím zářící zlatý kříž. Skrze jelena k němu tehdy promluvil bůh, který se ptal: „Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“ Hubertův přístup k životu se po tomto zážitku změnil skutečně od základu:
začal vést pokorný život, zanechal honů a
naučil se vážit si darů přírody i volně žijících zvířat. Kromě toho se stal knězem, později dokonce
franckým biskupem, založil katedrálu v belgickém Lutychu a zasloužil se o šíření křesťanství. Po smrti byl roku 744 svatořečen a stal se nejen
patronem myslivců, lovců a střelců, ale také řezníků, kožešníků, soustružníků, optiků, kovodělníků, slévačů, matematiků, výrobců matematických přístrojů a je vzýván
proti pokousání psem,
uštknutí hadem a
strachu před vodou.
Jako u všech svatých i
svátek sv. Huberta připadá na den, kdy světec zemřel, protože tento den se považuje za „den narození pro věčnost“. V případě Huberta je to
3. listopad, kdy se na různých místech konají
svatohubertské jízdy, vlastně
symbolický hon na lišku, kdy jezdec představující lišku má na rameni připevněný liščí ocas a ostatní jezdci jej „pronásledují“. Tato jízda zároveň znamená
ukončení jezdecké sezony. Jinde se zase konají
svatohubertské slavnosti, v jejichž rámci se představí třeba i lovečtí psi, sokolníci a připravují se zvěřinové speciality. Také myslivci u této příležitosti tradičně pořádají
Hubertské zábavy, tedy myslivecký ples – „Hubertskou“ nebo se konají Svatohubertské mše.
Řád svatého Huberta existuje dodnes
Lovecký
řád svatého Huberta (
lovecké bratrstvo) založil
František Antonín hrabě Špork dne
3. listopadu 1695 v
Lysé nad Labem. V některých literárních pramenech se mylně uvádí, že tento řád byl založen až 3. listopadu 1723, ale toto datum je spojeno se slavností, na které přijal odznaky Řádu císař Karel VI. Členy tehdejšího řádu byly
významné šlechtické rody a
panovníci Evropy (např. princ z Modeny, saský princ, Emanuel II. z Bruganzy – infant portugalský etc.) Členy řádu byly ale i ženy. Řádovou insignií byl pozlacený, drahokamy lemovaný, oválný medailon se scénou vidění svatého Huberta, zavěšený řetízkem na kroužku. Pod medailonem byl pozlacený lovecký roh zavěšený dvěma řetízky na tomtéž kroužku.
Současný Řád svatého Huberta v
Kuksu byl
ilegálně obnoven ve večerních hodinách dne
3. listopadu 1978 (na svatého Huberta) před vstupem do
hrobky zakladatele Řádu Františka Antonína hraběte Šporka.
Řád svatého Huberta pokračuje ve své činnosti dodnes – v Česku dokonce
existují dva spolky:
Řád svatého Huberta a
Rytířský Řád Svatého Huberta. Oba jsou sdružením lidí, kteří ctí myslivecké a křesťanské tradice, zvyklosti a mysliveckou etiketu a věnují se myslivosti a ušlechtilé honbě. Řád svatého Huberta je přímým pokračovatelem Řádu svatého Huberta založeného Františkem Antonínem Šporkem.
Pranostiky na svatého Huberta a listopad
- Svatý Hubert lovce chrání, když zvěř k lovu v lese shání.
- Pozdní říje, dlouhá zima, krátká říje zimu pije.
- Má-li hustý kožich zajíc, bude mráz se sněhem navíc.
- Na svätého Huberta ide teplo do čerta.
- Když se blíží vrány zas, k setí je nejvyšší čas.
- Padá-li sníh, to bílí psi pelášejí, kteří veškeré zvěři útrapy přinášejí.
- Listopadová mlha zhasíná slunce.
- Listopad na strakaté kobyle jezdí.
- Když krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce létat komáři.
- Jestliže sníh listopadový dlouho zůstane, více než hnůj polím prospěje.
Výlety se svatým Hubertem
Jak jinak oslavit svatého Huberta než vycházkou do podzimem vonícího lesa! Na severní straně
Černohorského rašeliniště v
Krkonoších vás dřevěný chodník dovede k upravenému vyhlídkovému místu nazvaného dle Sv. Huberta
Hubertova vyhlídka. A výhled odtud je opravdu dechberoucí. Víte, kde hledat
Zámeček svatého Huberta? Nachází se v lesích mezi
Jesenicí a Čistou na Rakovnicku. Sice není běžně přístupný, ale pro turisty je tu připravené odpočinkové místo. Kdo má rád krajinu lemovanou skalami, ať navštíví Brniště v
Máchově kraji, kde se nachází atraktivní
stezka plná skalních reliéfů, včetně slavného svatohubertského jelena.
Hubertovo jméno nese také řada studánek, pramenů a kapliček – v lůně přírody objevíte
Pramen sv. Huberta uprostřed
Jiráskových skal nedaleko
Teplic nad Metují. Mezi hlubokými lesy se nachází i
Kaple Svatého Huberta v Lednicko-valtickém areálu. Natrefíte na ni při cestě po červené turistické značce z
Lednice do
Valtic (nebo naopak). Do opravdu odlehlých končin se dostanete na
Šumavě, kde se na svahu
hory Boubín nachází dřevěná kaple sv. Huberta. V Jeseníkách je krásná
kaple sv. Huberta v Karlově Studánce – obraz sv. Huberta, který je zavěšen nad hlavním oltářem, namaloval roku 1758 Jan Kryštof Handke. Z doby postavení kaple pochází také malba na stropě.