Navzdory jméno byl ovšem
Emanuel Uggé (1835–1907) rodák z
Prahy. Syn italského obchodníka Alexandra Uggého a jeho ženy Marie, sám pražský měšťan, zapálený činovník
Sokola a přítel
Jindřicha Fügnera, spoluzakladatele sokolského hnutí, byl především známý pražský uzenář. Podle vlastní receptury začal ve svém řeznictví a uzenářství v Rybné ulici na
Starém Městě v
Praze vyrábět takzvanou
Uggého pivní pochoutku. Právě to jsou dnešní pověstní taliáni.
Správný talián vypadá jako uzenka, ovšem s uzením výrobní postup nemá nic společného. Pan Uggé je nakládal do láku a zákazníkům je nabízel teplé i studené. Mlsní Pražané jim říkali užovky nebo taliáni, protože se na ně chodilo k Uggému aneb „k Taliánovi“ – a tento název se uchytil. Talián s pivem a křupavým rohlíkem býval tak oblíbenou svačinkou, že se dokonce dostal i na filmové plátno – například ve filmu
Adéla ještě nevečeřela si na nich pochutnává herec Rudolf Hrušínský.
Recept, výrobní postup i směs koření sice pan Uggé tajil, ale protože si výrobek nenechal patentovat, Prahu záhy zaplavily výrobky dalších uzenářů. Taliáni se vyrábějí dodnes, a to podobně jako kdysi, ze směsi telecího, mladého hovězího i vepřového masa. Původní hovězí střívka už často nahradila umělá, ovšem kouzlo taliánů spočívalo v detailu, a tím bylo a dodnes zůstává koření. Uggé prý na své originální taliány používal pepř, zázvor, kardamom a česnek, jiní řezníci přidávali ještě citronovou kůru, jiní zase nedali dopustit na směs tymiánu a koriandru.
Někteří uzenáři vyrábějí i zauzené taliány, které jsou trvanlivější, jinak jsou ovšem nejlepší samozřejmě čerstvé. Ohřívají se stejně jako párky, jen delší dobu a na mírnější stupeň. Taliána pak stačí svléknout ze střívka a podobně jako dřív ho doplnit křenem, hořčicí, rohlíkem nebo chlebem a hlavně dobrým pivem.