Rodiče Vojty Náprstka byli majitelé prosperujícího
pivovaru,
vinopalny a
hostince v
domě U Halánků na
Betlémském náměstí v
Praze; dnes v domě sídlí
Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Otec záhy zemřel a o malého Vojtu, jeho staršího bratra Ferdinanda i celý rodinný podnik se dále starala
matka Anna. Ta své děti podporovala v mnohostranných aktivitách a dbala i na jejich vzdělání. Vojta začal studovat práva na vídeňské univerzitě, ale protože se zapletl do událostí bouřlivého roku
1848 a byl na něj vydán zatykač, odjel do
emigrace. Následujících deset let strávil v USA, kde pracoval jako truhlář, nádeník, knihkupec a také
člen vládní expedice, která měla prozkoumat indiánský kmen
Dakota. Traduje se, že to byl první impuls, který v něm probudil zájem o
národopis.
Do
Prahy se vrátil až po
amnestii v roce 1858 a dům U Halánků s výraznou pomocí své maminky záhy proměnil v
centrum české inteligence. V roce 1862 založil České průmyslové muzeum (dnešní
Náprstkovo muzeum), kam do sbírek přispívali například cestovatelé
Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog
Antonín Frič, jazykovědec
Bedřich Hrozný či básník
Julius Zeyer. Náprstek byl zakládajícím členem
Sokola, Hlaholu, Umělecké besedy i
Amerického klubu dam. Ten se stal centrem soudobého emancipačního hnutí a Náprstek byl také první, kdo českým dámám představil první šicí stroj dovezený do Čech, první pračku a další vynálezy. Členky
Amerického klubu rovněž nadšeně podporovaly turistiku a výlety, což nakonec v roce 1888 Náprstka společně s několika přáteli přivedlo k založení
Klubu českých turistů. Na jeho počest se nejstarší dosud existující značená turistická trasa z
Berouna na
Karlštejn jmenuje
Cesta Vojty Náprstka.
Vojta Náprstek se ale nevěnoval jen muzeu a spolkům. V roce
1864 byl zvolen poslancem
českého zemského sněmu, avšak záhy se přiklonil ke
komunální politice. Byl dlouholetým váženým členem pražského městského zastupitelstva, jedenáct let působil jako městský rada. Jeho vášeň pro všechno moderní nakonec šla doslova až za hrob, protože si jako jeden z prvních Čechů přál být zpopelněn. Urna je uložena v
Náprstkově muzeu v
Praze.
A jak to vlastně bylo s jeho jménem? Jmenoval se
Adalbert Fingerhut, ale coby vlastenec se už na střední škole přejmenoval na
Vojtu Náprstka. O oficiální schválení nového jména požádal až po návratu z USA, ale úřady vydaly povolení až v roce 1880, dvanáct let před jeho smrtí. Přesto ho dodnes všichni znají jedině jako Vojtu Náprstka.