Patentka, druk neboli stiskací knoflík slouží pro rychlé spojení dvou textilních či kožených vrstev oděvů. Skládá se ze dvou dílů, hlavice a patice, které se do sebe zacvaknou. Moderní patentky, určené hlavně pro spodní pánské prádlo, vynalezl roku 1885 německý vynálezce
Heribert Bauer. V roce 1903 je vylepšil Hans
Friedrich Prym, když na trh uvedl patentky s pružinou.
Patentky se dlouho vyráběly ručně, a tudíž pomalu a příliš složitě. Všechno změnili
podnikatel Jindřich Waldes a zručný mechanik Hynek Puc: v roce 1903, pouhý rok po založení firmy, zkonstruoval Hynek Puc
automatický stroj na vkládání pružiny do středu patentky, který dokázal nahradit práci deset dělnic. Z pronajaté dílny s jedním dělníkem, učněm a šlapacím soustruhem se firma záhy stěhovala do nové továrny v
pražských Vršovicích. Podnik s 300 zaměstnanci byl brzy největší svého druhu v Rakousko-Uhersku a během několika desítek let se rozrostl v
koncern na výrovu kovové galanterie s továrnami po celém světě. Nejprodávanějším artiklem zůstávala
patentka nazvaná podle největšího diamantu na světě Koh-i-noor; proto na každé z nich také byla vyražená
písmena K-I-N.
V roce 1914
společnost známá jako Waldes či Koh–i–noor zaměstnávala 3000 lidí a za první republiky už vyráběla polovinu veškeré světové produkce patentek a vyvážela výrobky do
73 zemí celého světa.
A jak vzniklo
slavné firemní logo aneb dívka s patentkou, zvaná MISS KIN? Prý se to stalo v roce 1912 na zaoceánské lodi cestou do Ameriky, kdy si Waldesova společnice a herečka
Elisabeth Coyensová v žertu přiložila k levému oku místo monoklu reklamní vzorek zvětšené patentky. Waldes ji vyfotografoval, jeho přítel malíř
František Kupka dívčí tvář s patentkou zvěčnil na plátno a grafik
Vojtěch Preissig z ní udělal nové logo. Společnost Waldes je užívá dodnes a z Elisabeth se prý
stal nejrozšířenější ženský portrét na světě.