Archiv ve své celistvosti nemá v historii hudební dokumentace obdoby: obsahuje přibližně
95 procent Janáčkových rukopisů skladeb, Janáčkem autorizovaných opisů, autorských tiskových korektur, dále skladatelovy rukopisy libret, literárních a odborných studií, skladatelovy zápisníky a sbírky Janáčkových zápisů nápěvků mluvy, jeho knihovnu s mnohými vlastnoručně opoznámkovanými svazky beletristických i odborných knih, libretních knížek a výstavních katalogů.
Archiv Leoše Janáčka je v
Památníku Leoše Janáčka, který spravuje
Moravské zemské muzeum.
Celý Archiv je v případě rukopisů z velké části digitalizován a restaurován.
Jednotlivé části Archivu Leoše Janáčka
Nejdůležitější je sbírka skladatelovy
hudební pozůstalosti. Ta obsahuje skicy, autografní znění, autorizované opisy a tiskové předlohy s autorskými korekturami, a tak výjimečně dokládá celý skladatelův tvůrčí proces. Jsou zde uloženy rukopisy Janáčkových skladeb z mládí až po jeho poslední opus. Nalezneme zde skicy, autografy i opisy (v těchto opisech Janáček opravoval a finalizoval skladby většinou pro jejich první provedení či první tištěné vydání), např. Glagolské mše, Sinfonietty, stejně jako rukopisy oper, např. Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos či Z mrtvého domu. Tento konvolut obsahuje zásadní část dochovaných autografů a opisů, jen malá část je uložena ve Vídni v archivu Universal Edition, Janáčkova nakladatele.
Zásadní je také sbírka
Janáčkovy korespondence. Skladatel si uchovával korespondenci od devadesátých let 19. století až do smrti. Jsou zde zastoupeny dopisy osobností (Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster, Jiří Mahen, Max Brod, Tomáš Garrigue Masaryk, Otto Klemperer, Fritz Zweig, Rosa Newmarch, Marie Jeritza, Gustav Mahler atd.), osobní korespondence (rodina, přátelé) i dopisy úřední (nakladatelství, úřady, školy atp.). K tomu se přidružuje soubor dopisů od Janáčka jako odesilatele, které byly do archivu získány z různých pozůstalostí. Svým počtem cca 13 500 jednotek patří soubor Janáčkovy korespondence k největším dochovaným korespondenčním celkům skladatelských osobností ve světovém kontextu.
Výjimečnou hodnotu mají dochované
Janáčkovy zápisníky z let 1879–1928, včetně několika dochovaných nástěnných kalendářů. Zápisníky jsou cenným dokladem Janáčkova společenského života i uměleckého procesu. Zaznamenával do nich dojmy z cest, skicoval skladby, literární a odborné studie a přednášky, ale především si do nich zapisoval tzv. nápěvky mluvy, tedy notové a textové zápisy útržků mluveného projevu lidí, zvuků přírody i věcí. Zápisníky tak uchovávají cca 4000 záznamů nápěvků, které pak byly Janáčkovi inspirací v jeho vlastní tvorbě.
Dalším důležitým souborem jsou rukopisy
operních libret, literárního a teoretického díla. Nalezneme zde rukopisy Janáčkových fejetonů, odborných studií z hudební teorie, psychologie, folkloristiky. U libret jde o předlohy se skladatelovými poznámkami, autografní verze libret i korektury textových knížek. I zde můžeme hovořit o téměř kompletním zastoupení dochovaných rukopisů.
Archiv také spravuje
dokumenty Leoše Janáčka a jeho rodiny, a to různého charakteru. Obsahuje personália (rodný a úmrtní list, vysvědčení, doporučení, legitimace), smlouvy, úřední listiny, materiály k provedení skladatelova díla atp. Součástí je i intimní památník, který skladatel psal poslední rok života své přítelkyni Kamile Stösslové.
Pro studium skladatelovy tvorby a jeho názorového vývoje a kritických postojů i šíře zájmu je důležitá
skladatelova knihovna, která se dochovala v naprosté úplnosti a která je rozdělena na dva okruhy.
V prvním okruhu je zastoupena beletrie, poezie, odborná literatura, ale i textové knížky oper
a divadelních her, výstavní katalogy i cestovní průvodce. Literární okruh Janáčkovy knihovny představují tištěné knihy v pevné a brožované vazbě s rukopisnými Janáčkovými poznámkami. Druhým okruhem jsou notové edice děl jiných autorů a vydání Janáčkových děl za jeho života. Notový okruh Janáčkovy knihovny zahrnuje tištěné edice a Janáčkovy rukopisné poznámky.
Významná je též
ikonografická sbírka Leoše Janáčka, která obsahuje fotografie skladatele – portréty, skupinové fotografie i momentky. Součástí jsou i fotografie rodiny, příbuzných, přátel, interpretů, lokalit atp.
Archiv Leoše Janáčka obsahuje také
skladatelovy výstřižky, které ve značné úplnosti dokladují provádění skladatelových děl, recenze, rozhovory atd. Výstřižky si Janáček zajišťoval sám i za pomocí výstřižkové služby. Nejvíce výstřižků je dochováno z českých periodik (jsou to zejména Lidové noviny, Národní listy, Moravské noviny, Národní politika, Moravská orlice ad.), následují články z německy psaných periodik (např. Prager Tagblatt, Prager Presse, Berliner Morgenpost, Wiener Zeitung, Vossische Zeitung, Die Zeit, Frankfurter Nachrichter, Hamburger Nachrichter, Leipziger Neueste Nachrichten, Neue Züricher Zeitung, Kölner Tageblatt, Neues Wiener Journal ad.), anglicky psaných novin (The New York Times, The Times) či z pařížské Comédie atd.
Soubor
Janáčkových programů dokladuje koncerty a divadelní představení, které skladatel za života absolvoval (např. programy ze světových premiér atd.). Mnohé obsahují Janáčkovy rukopisné poznámky.
Samostatným celkem je archiv
varhanické školy, kterou Janáček v roce 1881 založil a vedl až do roku 1919, kdy se tato škola transformovala v konzervatoř. Součástí celku jsou třídní knihy, výroční zprávy, zkušební zprávy, maturitní zprávy, ekonomické knihy či účty.
Takto kompletně dochovaný dokumentační fond k dílu skladatele je zcela výjimečný, a umožnuje tak ucelené studium a bádání o životě a díle
Leoše Janáčka, stejně jako zajímavé sondy do kulturně společenského života středoevropské společnosti v období 1850 až 1930.
České zápisy na Paměti světa UNESCO
V současné době má Česko zapsané na seznamu Paměti světa UNESCO 10 položek, kromě Archivu Leoše Janáčka to jsou:
- Sbírka středověkých rukopisů z období české reformace (Národní knihovna) – zapsáno 2007
- Sbírka periodik ruské, ukrajinské a běloruské emigrace z let 1918 až 1945 (Národní knihovna) – zapsáno 2007
- Sbírka 526 tisků univerzitních doktorských tezí z let 1637 až 1754 (Národní knihovna) – zapsáno 2011
- Libri Prohibiti – sbírka časopisů českého a slovenského samizdatu z let 1948 až 1989 (Libri Prohibiti) – zapsáno 2013
- Světelná pantomima (originální projekční pás) Émila Reynauda (společná česko-francouzská nominace, Národní technické muzeum) – zapsáno 2015
- Kynžvartská daguerrotypie (Národní technické muzeum a Národní památkový ústav) – zapsáno 2017
- Camociovy mapy (společná česko-maltská nominace, Přírodovědecká fakulta UK v Praze a Heritage Malta) – zapsáno 2017
- Archiv Antonína Dvořáka (Národní muzeum v Praze) – zapsáno 2023
- Mollova mapová sbírka (Moravská zemská knihovna) – zapsáno 2023
Program UNESCO Paměť světa byl založen v roce
1992 za účelem zvýšení povědomí o dokumentárním dědictví, které je součástí světového dědictví lidstva.
Registr Paměť světa byl vytvořen v roce
1995 a je do něho zapisováno významné světové dokumentární dědictví.