Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven ve slohu barokní gotiky v
letech 1719–1722. Je jedním z nejlepších projektů architekta
Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723) a zároveň nejoriginálnějším příkladem takzvané barokní gotiky. Kostel obklopuje ambit, který je s centrální stavbou kompozičně propojen. Celkově nevelký centrální kostel se vymyká jakémukoliv popisu. Jeho
tvary dané komplikovanými průniky šesti kružnic ve tvaru pěticípé hvězdy spolu s virtuózn
í hrou světel a stínů v interiéru, tvarová osobitost a čistota exteriéru, to vše je dostatečným důvodem k jeho návštěvě.
Podle legendy se nad tělem Jana Nepomuckého objevila korunka s pěti hvězdičkami, proto také Santini zakomponoval do svého projektu
pětkovou symboliku. Základem je
pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. Jedná se o symboliku pěti ran Kristových, ale také
pěti písmen v latinském slově "tacui" (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka, které se podle stejné legendy objevily ve Vltavě.
V
kupoli je vypodobněn světcův jazyk, jako atribut nevyzrazení zpovědního tajemství. Stejný motiv najdeme i ve tvaru lomených oken, který připomíná
meč v pochvě, jinak řečeno, jeho jazyk zůstal skryt v ústech právě jako meč v pochvě. Do nedávné doby byla stavba obklopena vysokým borovým lesem, který však byl odstraněn, aby bylo na kostel, tak jako původně, vidět i z velké dálky.