Cín, krajky i pěstování brambor
Později se zde
doloval cín a
pozůstatky dolování je možné nalézt ještě dnes. Největší prosperity dosahovaly doly v období 1698 – 1760. Dolování u Přebuzi bylo
obnoveno roku 1933 a vyvrcholilo za německé okupace. Ložisko bylo otevřeno třemi šachtami (Otto, Hlavní, Ritterova), vybudována nová úpravna cínových a arzénových rud. Slavná je i
tradice paličkování krajek. Pozoruhodnou osobností byl zdejší farář Daniel Josef Ignác z Mayernu. Jeho učenost byla známá daleko za hranicemi
Krušných hor. Díky své učenosti a výmluvnosti se propracoval k titulu arcibiskupa pražského. Byl to právě on, kdo zavedl
pěstování brambor ve zdejším drsném kraji již v první polovině 18. století.
V období největšího rozmachu města zde žilo
až 1500 obyvatel. Ve městě byla škola paličkování, městu náleželo i právo várečné (vaření piva). Po 2. světové válce došlo k výraznému vylidnění
odsunem německého obyvatelstva. V důsledku malého počtu obyvatel zanikla později i škola, následně pak i místní obchod. Dnes ve městě žije 71 stálých obyvatel.
Památky na Josefa II. i zdejší dolování
Kostel sv. Bartoloměje je v pořadí již pravděpodobně třetím chrámem na Přebuzi. Navazuje na hornickou tradici, např. na štolu a důl sv. Bartoloměje z 16. stol. Traduje se, že podnět k postavení kostela dal císař Josef II., který se 1766 na Přebuzi zúčastnil mše a přespal na místní faře.
Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí je náhradou za původní sochu, která na stejném místě historicky stávala. Sochu zhotovil sochař Roman Bílek z Vysoké Pece.
Dům č. 46 v Přebuzi je jeden z nejstarších objektů v západní části Krušnohoří. Venkovský dům č.46, původně dům č.72 býval zájezdním hostincem. zřejmě z období pozdního baroka, z poloviny 18. století. Takřka unikátně se dochovaly historické konstrukce objektu včetně výplňových prvků.
Přírodní krásy Přebuze – vrchoviště, vřesoviště a močály
Přebuz je jádrem
Přírodního parku Přebuz s horskými smrčinami, loukami vrchovištními rašeliništi s reliktní květenou z doby ledové. Rozsáhlou oblastí o 90 ha je
Přebuzské vřesoviště. Roste zde například borůvka bažinná, bříza trpasličí, prha arnika nebo prstenec listenatý a další. Dalším horským rašeliništěm s porosty kleče a význačnou květenou a zvířenou je
Velký močál. Rašeliniště
Haar se nachází poblíž bývalých Mlýnských Chalup. Souboru
pěti drobných rašelinišť dominuje rašeliník prostřední a kleč blatka.
O rozsahu několik století trvajícího dolování svědčí
pozůstatky důlního závodu i tzv.
pinky – jamkovité nebo trychtýřovité prohlubně terénu, které vznikly zavalením vyrubaných podzemních prostor nebo povrchovým dobýváním nerostů. Nejvíc se jich dá nelézt v
lesích na úpatí Čertovy hory ( 987m), ze kterého se za dobrého počasí naskýtá
vynikající panoramatický výhled do
Krušných hor a pěti dalších pohoří.