Dobře víme, že
hrabě Harrach své
Krkonoše skutečně miloval. Už v dětství díky svému vlasteneckému vychovateli hory prošel křížem krážem, dvakrát dokonce vystoupil na
Sněžku. S jeho jménem se dodnes setkáte na cestách, v horských boudách a na oblíbených výletních místech. To on otevřel Krkonoše turistům, stál u vzniku
Klubu českých turistů v
Jilemnici a jmenuje se po něm nejenom
Harrachov, ale i
Harrachova cesta.
Vede ze
Špindlerova Mlýna právě do
Harrachova a turisty na ní provází modrá značka. Úsek cesty od
Bílého mostu ve
Špindlerově Mlýně k
Labské boudě je vůbec nejstarší turistickou trasou v Krkonoších. Vyznačili ji v letech 1876–79 a šlo o první pokus, jak lidem zpřístupnit největší krkonošskou divočinu.
Cesta Labským dolem ke krkonošským vodopádům
Z centra
Špindlerova Mlýna se vydáme po modrém značení k
Dívčím lávkám a dále k
Dvorskému potoku. Cesta mírně stoupá
Labským dolem až k rozcestí v místě, kde se do
Labe vlévá
Pudlava. Tady končí cyklistická a lyžařská trasa Buď fit, v zimě je cesta dál zavřená kvůli lavinovému nebezpečí.
Po zbytek roku cesta vede dál pod trojicí
Labských jam, Harrachovou, Pančavskou a Navorskou; pozoruhodná je hlavně
Pančavská jáma s
Pančavským vodopádem a
Schustlerovou zahrádkou. Na konci
Labského dolu nás pak čeká výstup k
Labské boudě, povinnou zastávkou je vyhlídka na
Labský vodopád.
Z Labské boudy do Harrachova
Dnešní
Labská bouda sice vypadá úplně jinak než dřív, ale i tady zanechal hrabě Harrach své stopy. Původní jednoduché stavení nechal přestavět do podoby tradiční boudy, která poskytla zázemí třeba
Hančovi a Vrbatovi při
osudném závodě.
U
Labské boudy se můžeme rozhodnout, kudy dál. Kdo se chce vrátit do Špindlu, může jít buď po zeleně značené trase přes
Martinovu boudu a
Medvědí důl, anebo po červeně značené
Bucharově cestě.
Pokud se rozhodneme dojít až do
Harrachova, u
Labské boudy se na chvilku se vzdálíme od Harrachovy cesty, která míjí
pramen Labe. My si ho naopak nenecháme ujít, a znovu napojíme na původní trasu na
rozcestí U čtyř pánů. Sejdeme k
rozcestí Krakonošova snídaně a poté podél
Mumlavy k
Mumlavskému vodopádu a do
Harrachova.
Další zajímavé výlety po Krkonoších s hrabětem Harrachem
- Pokud máme čas, můžeme navštívit další místa spojená s hrabětem Harrachem. Je to například kamenná rozhledna Žalý, kterou nechal hrabě vystavět na stejnojmenném vrcholu v roce 1892. Dodnes nabízí jedny z nejkrásnějších výhledů na Krkonoše. Vystoupat k ní můžete z Benecka, což je krátký výlet na pár hodin, anebo z Jilemnice po Bucharově cestě.
- Dalším „harrachovským“ místem jsou Dvoračky a horský hotel s restaurací Štumpovka, kde si pochutnáte na legendárních domácích houskách a borůvkových knedlících. Když původní zemědělská usedlost vyhořela, postaral se o její obnovu v roce 1893 do podoby oblíbeného hostince opět hrabě Harrach. Pohodový výlet sem vede z Rokytnice nad Jizerou kolem Huťského vodopádu.
- Na rozkaz hraběte byly do Horní Branné z Rakouska dovezeny dva páry dřevěných lyží, aby usnadnily lesním dělníkům pohyb zasněženou krajinou. Po jejich vzoru pak byly v Horní Branné a Dolních Štěpanicích vyrobeny historicky první domácí lyže. Jen o tři roky později vznikl Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici a začala se psát historie lyžování v Krkonoších. Chcete se o historii bílého sportu dozvědět více? Navštivte Ski Museum v Harrachově, Muzeum lyžování v Dolní Branné, anebo expozici o vývoji lyžování v Krkonošském muzeu v Jilemnici.
- V roce 1898 byla díky hraběti Harrachovi zahájena výstavba lokálky z Martinic do Rokytnice nad Jizerou. Půvabná trať se dodnes klikatí údolím Jizery, říká se jí Pojizerský Pacifik a vy ji můžete denně využít k cestě po západních Krkonoších.
- V Harrachově navštivte Sklárnu Novosad & syn, nejstarší nepřetržitě fungující sklárnu v Evropě. Její hutě žhnou již více než 300 let a nejslavnější časy zažila právě za hraběte Jana Nepomuka, kdy zdejší výrobky získaly řadu světových ocenění.
- Každý, kdo se zajímá o ochranu přírody, zná Krkonošský národní park. Základním kamenem k ochraně vzácné krkonošské přírody bylo založení první přírodní rezervace v Labském dole. Ptát se, kdo ji založil, je celkem zbytečné: ano, opět hrabě Harrach.
- Málo známou kapitolou o péči o místní přírodu bylo vytvoření botanických zahrádek. Ty prosazoval učitel, turista a milovník krkonošské přírody Jan Buchar, hrabě Harrach se pak stal jejich nadšeným podporovatelem a mecenášem. Botanická zahrada, která měla sdružovat všechny vzácné krkonošské rostliny na jednom místě, skutečně vznikla u Labské boudy, kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám se později přesunula k Martinově boudě. Dosahovala neuvěřitelné rozlohy 10 tisíc metrů čtverečních, na obdélných či kulatých záhonech se pěstovalo několik desítek druhů rostlin v tisících exemplářích.