Jindřich Šimon Baar se narodil roku 1869 v Klenčí pod Čerchovem. Vystudoval teologii v Praze a po vysvěcení působil pak nejprve jako kaplan a poté jako farář na řadě míst – v Přimdě, ve Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, v Ořechu a v Klobukách.
Deset Baarových let v Klobukách
Dnešní návštěvníci do Klobuk přijíždějí zejména proto, aby se zblízka podívali na takzvaného Kamenného pastýře, zajímavou a záhadnou památku, stojící v polích za obcí. Tři a půl metru vysoký kámen je starý dva a půl tisíce let a mohl by být jedním z mála českých megalitů. Vypráví se o něm celá řada legend – například že při každém zvonění v klobuckém kostele se prý kámen přiblíží o kousek k jeho věži, a až dojde ke kostelu, nastane soudný den.
Tuhle a další pověsti zaznamenal i Jindřich Šimon Baar, který v obci na Kladensku sloužil jako farář plných deset let. Jeho zdejší pobyt připomínají i literární díla, která publikoval především v časopise Katolické moderny Nový život, kostel sv. Vavřince v Klobukách a především fara. Nelíbily se mu; faru přirovnával ke chlévu, o kostele hovořil jako o stodole a měl sto chutí vrátit se do původního působiště. Nakonec ale v Klobukách zůstal, zvelebil kostel, dal na vlastní náklady opravit památnou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého, která byla "pohozena" v areálu hřbitova, a také si předsevzal postavit novou faru; ta se skutečně stala novou dominantou obce. Kolem ní Baar založil zahradu, obklopenou "vkusnou zdí z cihel citolibských", kde vysadil švestky, hrušky, jabloně, ořechy a okrasné keře. Z farní knihy víme, že se tu dokonce pokoušel pěstovat víno: z modrých druhů Portugalské a Princ Lobkovic, z bílých odrůd malvazské rané a chrupku.
Návrat na Chodsko
Když roku 1919 odešel Baar do důchodu, vrátil se do Klenčí a dál se neúnavně věnoval propagaci svého rodného kraje, který, ač vždy krásný, byl v jeho době zejména chudý a také polozapomenutý. Zemřel roku 1925 a je pohřben na klenečském hřbitově na Soutkách, na "chodském Slavíně", kde odpočívají také další klenečtí rodáci, spisovatel Jan Vrba a hudební skladatel Jindřich Jindřich. Po jeho smrti v Klenčí vzniklo Muzeum Jindřicha Šimona Baara a kousek odtud, v nadmořské výšce 700 metrů pod hřebenem Haltravy, v místě zvaném Výhledy, kde spisovatel rád sedával, mu místní nechali postavit pomník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky; každý z nich je na památníku zmíněn. Podstavec pomníku byl za okupace rozebrán na kámen, sochu od L. Šalouna se podařilo uschovat na Chodském hradě v Domažlicích; na původním místě byla slavnostně znovu vztyčena v roce 1947.
Je opravdu půvabné místo, odkud uvidíte Baarovo rodné Chodsko jako na dlani: vesnice Draženov, Chodov a Trhanov, Havlovice, Domažlice i Kozinův Hrádek nad Újezdem, Veselou horu s poutním kostelíkem svatého Vavřince, a za ní vrchy Rýzmberk a Koráb s rozhlednami. Vpravo dole je Babylon a na obzoru zahlédnete vrcholy Šumavy.