ÚvodVýletyVýlety s příběhemVýlet za Matyášem z Arrasu a Petrem Parléřem na pražské veže
Výlet za Matyášem z Arrasu a Petrem Parléřem na pražské veže
"> "> "> "> ">

Výlet za Matyášem z Arrasu a Petrem Parléřem na pražské veže

Víte, že údajně „stověžatá“ Praha má ve skutečnosti věží víc než pět set? Navíc kdyby se započítala ozdobná nároží měšťanských domů a nejrůznější menší věžičky a věžice, počet by směle vyšplhal k několika tisícům. Ať už ale zahrnete do celkového součtu cokoliv, všem pražským věžím budou navždy vládnout tři věže katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

Základní kámen

Pražský hradZákladní kámen ke stavbě gotické katedrály na Pražském hradě položil 21. listopadu 1344 král Jan Lucemburský. Byl to den velké církevní i státní slavnosti; ostatně téměř na den přesně před půl rokem, 30. dubna 1344, byla Praha povýšena na arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského. Šest dní poté pak bylo arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic papežskou bulou uděleno právo korunovat českého krále. Byl důvod slavit a byl také důvod založit katedrálu. Z dobových kronik víme, že do výkopu, připraveného pro nové základy, vstoupil arcibiskup, slepý král Jan a jeho dva synové, Karel a Jan Jindřich. S náležitou úctou a zbožností ti čtyři položili první kámen pro stavbu nového kostela. Nemalé zásluhy si připsal budoucí král Karel IV., tehdy ještě "pouhý" markrabě moravský: právě on totiž do Prahy přivedl z francouzského Avignonu stavitele Matyáše, rodáka z Arrasu v kraji Artois. To on měl z katedrály učinit zázrak lehké a vznosné gotiky, která by se povznesla k nebi a dokázala dosud nepoznané. Matyáš z Arrasu sice měl zkušenosti, ale chyběl mu čas. Bylo mu pětapadesát a na staveništi strávil zbývajících sedm let života. Než zemřel, dokázal vybudovat kněžiště s kaplemi – to aby se mohly co nejdříve sloužit mše, arkády zakončené triforiem, východní část dlouhého chóru s jednou kaplí na severní a dvěma na jižní straně, a částečně i obvodové zdivo Svatováclavské kaple.
 

Matyášův následník

katedrála sv. vítaKrál Karel IV. měl na lidi zřejmě dobrý nos i pověstné štěstí: už čtyři roky po Matyášově smrti našel toho, komu mohl bez obav svěřit pokračování svého díla. Jmenoval se Petr, narodil se zřejmě v Gmündu a když přišel do Prahy, bylo mu přibližně pětadvacet let. Přízvisko Parléř neboli parlér patřilo lidem, kteří řídili činnost stavebních hutí, tedy jakýmsi dobovým stavbyvedoucím. Pro kameníka, architekta, sochaře a řezbáře Petra představovala Karlova nabídka příležitost, která přichází jednou za život a zpravidla se neopakuje. Pravda, na původní záměry mistra Matyáše nebral Petr Parléř přiliš ohledy, ale zato obohatil stavbu katedrály novými prvky. Jeho dílem jsou křehké síťové klenby, visuté svorníky, sochy a nádherné kaple sv. Anny, sv. Zikmunda a sv. Urbana. Svatováclavskou kapli, prostor nad hrobem patrona Čech, shodně s panovníkem považoval za nejposvátnější místo a srdce celé svatyně. Povýšil ji na chrám v chrámě a je autorem její oslnivé výzdoby.

Sto metrů vysokou věž se zvony, která se dnes tyčí nad kaplí a už zdaleka hlásá do světa českou zbožnost, sice nakonec stavěli jiní, ale Petr Parléř zanechal svůj originální rukopis na několika dalších místech. Dílem jeho stavební huti byl Karlův most, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře či chrám sv. Bartoloměje v Kolíně. Zemřel 13. července 1399 .

Mapa výletu

Export GPX