ÚvodVýletyVýlety s příběhemŽhavý příběh sirek ze Sušice
Žhavý příběh sirek ze Sušice
"> ">

Žhavý příběh sirek ze Sušice

Sušické sirky v sobě neskrývají jenom kus české historie, tradici a slávu podobnou jako Becherovka či Škodovka, ale také silný příběh o chudém chlapci, o lásce a dokonce o průmyslové špionáži – i když v době, kdy průmyslová revoluce byla ještě v plenkách.
V roce 1814 se o sirkách nevědělo ještě zhola nic a lidé dál zapalovali ohně křesadly a troudem. První třecí zápalky prý vyrobil anglický lékárník John Walker až o pár let později a říkalo se jim congrevské, to podle vynálezce světelných raket, generála Congreva. Zhruba o deset let později se objevily první zápalky fosforové – a právě tady se dostáváme na začátek příběhu sušických sirek.
 

O lásce a tajemství

SirkyProč zmiňujeme rok 1814? Právě tehdy se totiž v Sušici v dnešním domku č. 99 v ulici Na Příkopech narodil Vojtěch Scheinost. Už jako malý chlapec odešel společně s bratrem do Vídně, vyučil se truhlářem a nakonec získal práci u lékárníka Stephana Römera, který vyráběl fosforové zápalky. Zatímco Vojtěch hobloval dřívka, s přípravou hořlavé fosforové hmoty pomáhala paní Römerové mladičká Marie Urbancová z moravských Velkých Lazníků. Snadno se dovtípíte, jak to pokračovalo: Marie s Vojtěchem se do sebe zamilovali, vzali se, společně se odstěhovali do Sušice a vídeňské tajemství výroby sirek si vzali s sebou. V roce 1839 získali povolení a v primitivní dílničce za radnicí zahájili výrobu prvních zápalek v českých zemích.
 

Od těžkých začátků k akciové společnosti

SirkyByl to úspěch, ale vykoupený tvrdou dřinou. Podrobně se s příběhem výroby prvních tuzemských zápalek seznámíte v Muzeu Šumavy a také na jeho internetových stránkách. Dozvíte se například, že s výrobou začali manželé Scheinostovi ve vyhořelém domě bez oken a stropů uprostřed náměstí za radnicí a zpočátku pracovali až dvacet hodin denně. Zápalky ze Sušice prodávali příležitostně na trzích a poutích; nepředstavujte si ale úhledné krabičky, šlo jen o svazečky převázané motouzem. Kvůli stoupající poptávce Scheinostovi záhy navázali spolupráci s místním obchodníkem Bernardem Fürthem a s pomocí jeho kapitálu se malá dílna změnila v malou a posléze velkou továrnu.

Během následujících desetiletí sirky proslavily Sušici nejen u nás, ale i v cizině; pronikly až do Anglie, Egypta, Turecka, Ameriky, Austrálie a na řadu dalších míst po celém světě. Zakladatel českého sirkařství Vojtěch Scheinost zemřel roku 1894 ve věku osmdesáti let a je pochovaný na sušickém hřbitově. V témže roce také firma začala na nálepkách používat svou nejstarší známku, klíč; mezi další nejznámější sušické symboly patří dýmka a nůžky. Necelých deset let poté se sušická sirkárna s šesti dalšími provozy v Rakousku-Uhersku stala členem velkého koncernu SOLO s centrálou ve Vídni.
 

Dohořívá… hoří?

Sirky SoloPředválečná akciová společnost SOLO byla světovým pojmem, nicméně začátkem roku 2009 majitel firmy přesunul výrobu do Indie. Společnost ale existuje dál a jako jediná sirkárna používá přímo v názvu firemní známku SOLO; cena obchodního názvu a souboru ochranných známek podle znaleckého posudku z roku 1997 dosahovala částky 107 521 000 korun. Hůř dopadla opuštěná fabrika, která nezajímala ani památkáře, a tak se chátrající budovy postupně bourají a na volných plochách se plánuje nová výstavba.

Zápalky a krabičky s pestrobarevnými nálepkami jsou však dál oblíbeným sběratelským artiklem a tomuto oboru zánik rozhodně nehrozí. Slavnou minulost připomínají také sirky ze Sušice od firmy Ječmínek, prodávané pod značkou originálních produktů ze Šumavy. Po zrušení továrny totiž zůstaly miliony nezabalených sirek, které by se nikdy k zákazníkům nedostaly. Firma je ručně plní do papírových tubusů nebo krabiček a polepuje etiketami s motivy Vydrýska, Turnerovy chaty, řeky Vydry a dalších zajímavých míst Šumavy. Koupíte je společně s dalšími regionálními produkty v podobě sušených hub nebo zmrzliny s lesním ovocem třeba právě na Turnerově chatě. Pokud jste tu nikdy nebyli, najdete ji na břehu Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou a dostanete se k ní jedině pěšky; trasa Povydřím je cyklistům zapovězená. Možná to zní to jako proroctví ze Starých pověstí českých, ale dokud neshoří poslední zápalka, památka na slavné sušické Solo nevyhasne.

Mapa výletu

Export GPX