Za betonovou kráskou s Martinem Slavíkem
Orlická přehrada definitivně vznikla v září roku 1960, kdy mohutná ocelová vrata, která jsou dodnes součástí betonové hráze, definitivně přeťala Vltavu a
skaliskatá dolina s vorařskou tradicí začala mizet pod přívaly vod. Mohlo by se zdát, že nechat zmizet malebné údolí bylo barbarské. Ale možná opak je pravdou. Vznikem přehradního jezera se zamezilo častým povodním i nízkému stavu vody v letních měsících. Údolí zcela nezaniklo, jen voda vystoupala výše a zklidnila se. Konec konců přesvědčte se sami, zvu vás k nám, na přehradu!
Když se hráz v 50. letech budovala, byl celý region tak trochu bohem i člověkem zapomenutý kraj. Nevedly sem cesty, pouze lesní pěšiny. Překonat Vltavu z pravého na levý břeh šlo pouze několika přívozy. Pokud pojedete k nám ve směru od Prahy, po Strakonické, a zhruba na 70. kilometru dle modrého ukazatele odbočíte směrem
Hráz Přehrady Orlík, tak pochopíte, že se zase během 50let moc nezměnilo. Pojedete po silnici z tzv. kočičích hlav, což jsou pečlivě opracované žulové kostky, které se ručně pokládaly a vznikla tak cesta. Údajně silnici budovali
politicky perzekuovaní lidé z procesů v 50. letech. Důkazy na to přímé již nejsou, nicméně cesta je kvalitní a dosud na většině místech bez oprav! Pokud vlastníte vůz starší výroby, je možné hned na prvním kopci vypnout motor a samospád vás doveze až k hrázi. Tak to přesně dělával můj děda se škodou 120 S.
Prozkoumejte útroby hráze i elektrárny
Ať dojedete k hrází bez motoru či s motorem, je vcelku fuk, hlavně že dorazíte. Vsadím se, že jen ignoranty nechá v klidu pohled na betonovou masu, ze které je vystavěna hráz Orlické přehrady. Mimochodem je to nejvyšší betonová hráz v České republice (na výšku 90 metrů a na šířku 60 metrů) a Orlík samotný je nejvodnatější přehradou Česka. Celá hráz je postavena unikátní metodou blokového stavění s dilatačními spárami z pravého kaučuku. Přehrad tohoto typu je pouze několik na světě. Že si neumíte pod těmito termíny nic představit? Nevadí, což takhle se dojít podívat přímo dovnitř hráze a nechat se provést touto jedinečnou stavbou? V dnešní době už nic složitého. Stačí se předem domluvit. Navíc krom výkladu o hrázi vás ještě čeká návštěva elektrárny Orlík. Čtyři mohutné Kaplanovy turbíny zde vyrábějí proud taktéž 50 let a to v nezměněné technologii.
Kdybyste náhodou měli chuť plout na kajaku či malém motorovém plavidle k nám na Orlík už z Prahy, tak i to je možné. Na první překážku narazíte na Slapech. Slapská přehrada je starší než Orlická a co se týká přepravy plavidel, také buranštější. Zde vás převezou ze spodní části do horního jezera traktorem. To na Orlíku vás do nádrže vyveze klecový elektro výtah, z vody až zase od vody. A to zdarma!
Panoramatické výhledy ze Solenice i Makové Hory
Po exkurzi běžte na kávu, na panoramatickou kávu. Ve svahu nejvýše se nachází hotel Solenice. Tvoří ho poměrně velký kopcovitý komplex budov. Areál je totiž vybudován na prostoru původní betonárky, kde se míchal beton pro stavbu hráze. Je odsud krásný výhled na jezero i do okolí a to dokonce i z bazénu. Po občerstvení se můžete dojít podívat na zbytky kolejí, které jsou ukryty tak trochu záhadně v lesích. Tvořily totiž vlečku, která vozila stavební materiál k betonárce. Dnes už je dráha minulostí, ale díky stěrku lze kolejiště využít jako příjemnou stezku pro výšlap.
Lesy kolem přehrady produkují kyslík, a tudíž je zdejší klima více než kvalitní. Konec konců vzdušnou čarou 25 km od hráze se nacházejí klimatické lázně Vráž. I možná proto se vydejte z vesnice pod hrází (Solenice) po červené stezce na Makovou. Určitě si s sebou přibalte pití i svačinu, neboť trasa vede pustinou a hlubokým lesem. Po 8 kilometrech dorazíte k poutnímu místu Maková Hora. Zdejší barokní kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské byl postaven v letech 1719 až 1722 italským architektem Marcem Antoniem Canevallem. Kostelík je stejně krásný jako výhled do celého kraje. Uzříte jak vodní plochu Orlíka, tak těžní věže dolů Příbrami, tak i Prahu. V den hlavní pouti, v neděli, po svátku Panny Marie, se zde scházejí tisíce poutníků, zatímco v kostelíku se slouží mše, dole ve vesnici Smolotely probíhá světská pouť. Kolotoče, houpačky a štrúdle stánků s kýčovitým i řemeslným zbožím zde nikdy nechybějí.
Zpět do minulosti i na Onen Svět
Kdo je spíše salónní typ a pochod na Makovou Horu by ho nijak nenadchl, ten může vyrazit na další kávu do druhého hotelu. Ani tento hotel nevznikl jen tak. Jmenuje se Hotel Orlík a býval prominentním rekreačním místem nejvyšších totalitních pohlavárů. Dodnes je na některých místech obehnán areál hotelu ostnatým pletivem, dodnes stojí budovy na příjezdové cestě do hotelu, které sloužily jako lustrační strážnice, dodnes je v lese kolem hotelu řada luxusních rekreačních chat, které nesly názvy předsedů ČSSR. Hotel byl postaven ve výtvarném stylu brusel. V totalitní době byl součástí vybavení hotelu i nábytek ze zámku Orlík. Navíc na svah pod hotelem se do roku 1989 navážel mořský písek, zřejmě aby i u Orlíka vznikla mořská pláž.
Určitě vás ještě nepustím, ale zavedu na Onen Svět. Opravdu nelžu. Poetická dřevěná rozhledna postavená u chaty českých turistů leží právě na kopci s názvem Onen Svět. Vyhlídková věž samotná není nijak vysoká, ale je z ní božský výhled na celé jižní Čechy. Jsou-li výborné meteorologické podmínky, tak uvidí i velehory Alpy. I sám provozovatel chaty a hospůdky pod rozhlednou si myslel, že vidět Alpy 80 km od Prahy a z 11 metrů vysoké rozhledny (Langova rozhledna) není možné. Pak se sám přesvědčil, že to reálné je! Fotogalerie v místní občerstvovně jsou důkazem.
Už vás nechci honit po kopcích, ani nutit k pozornosti při exkurzích. Odpočiňte si. Lehněte si na deku na některé pláži či v kempu. Nebo se jen položte na trávu na některém skaliskatém ostrohu nad vodou. Vezměte si košík a nasbírejte si houby. Díky tomu, že na svazích je vlhko, rostou tady, i když obecně nerostou. Zajezděte si na kole. Stezky pro ježdění jsou kolem přehrady tak trochu divoké, ale třeba to máte rádi. Rozhodně tu nenarazíte na davy rekreačních cyklistů na asfaltových cestách. Nebo naopak si řiďte dle Vltavské cyklostezky a ta vás provede pohodlně. Nebo sedněte na parník, který celé léto pendluje po jezeře a se sklenkou vína v ruce poslouchejte šum rozrážené vody a kochejte se pohledem na zámek Orlík či hrad Zvíkov.