Na
Staroměstském náměstí v
Praze,
21. 6. 1621, popravil kat Jan Mydlář
(1572, Chrudim – 14. března 1664, Praha) 27 českých pánů,
vůdců stavovského povstání. Dodnes popravu připomíná 27 křížů v dlažbě Staroměstského náměstí. Tento akt ve svém důsledku upevnil vládu Habsburků na českém trůně a odradil potenciální opozici od jakékoliv formy odboje. Byla to – i na tehdejší poměry v Evropě – nebývale krutá pomsta.
Smyčka kolem vzpurných stavů se začala stahovat jen pár dní po fiasku v
bitvě na Bílé hoře, k níž došlo 8. listopadu 1620. Přitom už 13. listopadu žádali poražení stavové písemně císaře o odpuštění.
Reakce však
byla nekompromisní: Rudolfův Majestát byl zrušen, královským místodržícím byl ustanoven Karel I. z Lichtenštejna a začal hon na rebely.
Císařský dvůr vydal
zatykač na 90 vůdců povstání. Zhruba třetina mezitím utekla za hranice nebo zemřela, nakonec bylo vyneseno 51 rozsudků, z nichž
47 bylo
trestu smrti (27 v Čechách, 20 na Moravě). Rozsah a způsob staroměstské exekuce ale vyvolal natolik velký odpor v říši i v zahraničí, že
císař od moravských poprav už upustil. O rok později pak vydal „generální pardon“, který omilostňoval všechny dosud nepotrestané účastníky stavovského povstání (vzhledem k tomu, že stačilo v době povstání zastávat jakýkoliv úřad, tak se jednalo o dvě třetiny panstva), nicméně všem byl zabaven majetek.
Rodinám vydali těla bez hlav
Mezi nejznámější popravené patřil někdejší rektor
Karlovy univerzity Jan Jessenius či šlechticové
Jáchym Ondřej Šlik z Holíče,
Václav Budovec z Budova či diplomat a cestovatel
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Pro úplnost je třeba uvést na pravou míru i skutečnost, že ne všichni odsouzení a popravení byli ryze českými pány. Ze spisů vyplývá, že někteří "čeští páni" vůbec neuměli česky a devět z nich vypovídalo na otázky soudu jen v němčině. Nejpřísněji byl potrestán Jan Jessenius, kterému před stětím hlavy vyřízli jazyk ( jako trest za navádění uherských stavů k rebelii). Po stětí hlavy byl učenec ještě rozčtvrcen...
Bezhlavá těla byla předána rodinám, které ostatky svých příbuzných se všemi obřady pohřbily.
Dvanáct hlav Mydlář uložil do železných košů a
připevnil je na Staroměstskou mosteckou věž. Lebka Jáchyma Ondřeje Šlika na četné prosby jeho vdovy mohla být sňata již květnu 1622. Zbylých jedenáct hlav zde viselo až
do vpádu saského vojska v listopadu 1631. Hlava Jana Šultyse (1560 – 1621) byla navíc pověšena na městské bráně v
Kutné Hoře a Maxmiliána Hošťálka (1564 – 1621) v
Žatci.
Dvanáct useknutých hlav předáků odboje kat Mydlář po popravě odnesl ve dvou putnách na
Staroměstskou mosteckou věž, kde je podle nařízení vystrčil na dlouhých bidlech na ochoz věže. Šest jich trčelo nad bránou směrem na
Karlův most a
Malou Stranu a šest do dnešní Karlovy ulice a oken
Klementina.