Návštěvníci mají ojedinělou možnost nahlédnout do míst, kde se setkávají významné osobnosti české i světové politické scény. Návštěvníci uvidí, jaký měl vkus první ministerský předseda svobodného Československa a jeho manželka.
Kramářova vila je v roce 2024 zpřístupněna ve vybraných dnech. Zájemci se mohou těšit na prohlídku interiérů i rozsáhlé zahrady s vyhlídkou doprovázenou odborným výkladem průvodců, a to nejen o historii vily, ale i o jejích majitelích Naděždě Kramářové a Karlu Kramářovi.
Vila prvního československého předsedy vlády Karla Kramáře (1860 – 1937) tvoří bezesporu nepřehlédnutelnou dominantu letenského panoramatu. Přestože z architektonického hlediska je vila obtížně zařaditelná, neboť novobarokní sloh doplňují typické secesní prvky, je považována za jednu z výrazných staveb pražské vilové architektury.
Přehled dnů otevřených dveří 2024
Kramářova vila
- 1. května 2024 – Svátek práce
- 4. května 2024 – (první sobota v měsíci)
- 1. června 2024 – (první sobota v měsíci)
- 3. srpna 2024 – (první sobota v měsíci)
Z historie Kramářovy vily
V roce 1890 podnikl Karel Kramář (1860–1937) svoji první studijní cestu do Ruska. Během půlročního pobytu projel zemí od Petrohradu přes Moskvu až po Baku a poznal život jak na vesnicích, tak ve velkých městech. Dosud cestoval po západní Evropě, avšak zájezd na východ jej v mnoha směrech ovlivnil. Nejenže si Rusko zamiloval, ale našel tam i svoji životní partnerku Naděždu Nikolajevnu Abrikosovou (1862–1936). Oba manželé si nechali v roce 1915 vystavět na XIX. baště sv. Máří Magdalény v Praze honosnou vilu.
Po smrti manželů Kramářových v roce 1938 přešla vila do vlastnictví Společnosti Karla Kramáře. Na konci třicátých let objekt spravovalo Národní muzeum a v roce 1952 připadla vila Úřadu předsednictva vlády. V této době sloužila převážně k prezentaci a ubytování státních návštěv. V devadesátých letech byla vila kompletně zrekonstruována a od roku 1998 slouží jako rezidence předsedy vlády České republiky.
Budova o rozloze 700 m2 měla po své dostavbě celkem 56 místností – soukromé ložnice, pracovny, několik jídelen, salonů, hal, hostinských pokojů a kulečníkový sál. Hospodářské zázemí domu tvořilo osm sklepů, vlastní sklad benzínu, žehlírna a odsávač prachu. Vila měla také centrální teplovzdušné vytápění a domácí výtah. V jejím okolí vznikly skleníky, domek pro zahradníka, tenisový kurt a park. Vila je považována za jednu z výrazných staveb pražské vilové architektury. Její novobarokní sloh doplňují typické secesní prvky.