Bývalá krajská věznice v Brně na Cejlu je otevřena na komentované prohlídky.
V září budou prohlídky 2.9. a 30.9. od 14 a od 15 hodin.
Základní kámen komplexu byl položen 20. června 1770 a stavba byla dokončena o osm let později. Až do roku 1786 v ní byl umístěn
sirotčinec. Poté budovy sloužily původně zamýšlenému účelu
věznice, a to až do roku
1955, kdy byla postavena věznice v
Brně -Bohunicích.
Postupně se objekt původně situovaný
za městskými hradbami ocitl
uprostřed města a málokdo má dnes tušení, že ještě v průběhu
20. století zde docházelo k
popravám politických odpůrců nacismu a komunismu. V 90. letech minulého století sloužily budovy různým účelům –
Moravskému zemskému archivu,
Policii ČR aj.
Trasa prohlídky začíná v Bratislavské ulici č. 68 a pokračuje na, dvůr č. 3, bývalou robotárnu, kapli, cely smrti, průchod dvorem č. 1 a zpět na dvůr č. 1.
Celý komplex má celkem
tři vnitřní dvory. U dvora do ulice Bratislavská stojí výrazně novější budova, která je částečně podsklepena a má
tři nadzemní podlaží. Ostatní budovy původní věznice mají dvě nadzemní podlaží a jsou rovněž zastřešeny sedlovým krovem. Dispoziční uspořádání těchto budov je v
přísném řádu chodbového a účelového traktu. Káznice má necelých
8.000 m2. V současné době je káznice ve vlastnictví Statutárního města
Brna.
Věznice nedaleko centra Brna stála vždy ve stínu slavnějšího „žaláře národů“ na Špilberku, ale přesto je její osud neméně zajímavý. Rozsáhlá, původně čtyřkřídlá stavba je už dlouho pohlcená okolními budovami, ale v době vzniku stála v místech, kde končila poslední zástavba na předměstí. Její historie sahá do roku 1770, kdy byla dvorským dekretem zřízena káznice pro celou Moravu. Základní kámen byl položen o dva roky později. V roce 1778 se sem ovšem místo trestanců nastěhovalo 147 sirotků z brněnské jezuitské koleje. V roce 1784 císař Josef II. sirotčinec zrušil a areál se vrátil k původně zamýšlené funkci. Nejprve sem byli ze Špilberku přemístěni odsouzenci za méně závažné trestné činy a v roce 1855, kdy bylo vězení na Špilberku zrušeno, i všichni ostatní trestanci. Nejtemnější období pak přišlo s obdobím protektorátu a poté po roce 1948, kde zde bylo internováno, a také popraveno, velké množství politických vězňů.
Bylo tu zavřeno i několik známých osobností, např. na počátku 20. století v káznici krátkou dobu strávil básník Petr Bezruč. Dalším „slavným“ vězněm byl básník a spisovatel Zdeněk Rotrekl, původně odsouzený na doživotí za údajné protistátní spiknutí. Na Cejlu pobýval v roce 1951, než byl přesunut do jiných nápravných zařízení a v roce 1962 amnestován.
Věznice sloužila svému účelu do roku 1956. Po jejím zrušení areál využívalo až do roku 2006 Moravské zemské muzeum. V současné době probíhají snahy o oživení celého komplexu. TIC BRNO v něm pořádá tematické prohlídky a prostory bývají pronajímány k jednorázovým kulturním akcím, např. k výstavám, workshopům, divadelním představením, koncertům apod. Brněnská filmová kancelář bývalou káznici také nabízí jako zajímavou filmovou lokaci. Jednou ze zvažovaných variant budoucího využití je zřízení tzv. kreativního centra s ateliéry, výstavními prostory, dílnami, divadelním sálem, kinem, kavárnou apod.