Výstava Trpaslíci v Ústí nad Labem

Na přelomu 19. a 20. století se trpaslík ve střetnutí tradiční měšťanské kultury 19. století s moderní kulturní avantgardou 20. století stal symbolem kýče. Přitom v českém výtvarném umění najdeme trpaslíky již u barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a přetrvávají dodnes např. v dílech Kurta Gebauera, Milana Knížáka a řady dalších umělců. Historie trpaslíků je ale stará nejméně jako lidstvo samo, což například dokazují zmínky ze starověkého Egypta, případně hypotézy některých trpaslíkologů o trpaslících v pravěkém umění. Nechybí ale ani odkazy na středověk, především spisy Agricoly nebo Paracelsa.

Trpaslíci jsou známí z lidových pověstí a pohádek, z vážné poezie i prózy, objevují se v hudbě nebo ve filmu. Existují i osobní svědectví o setkání se skřítky nebo s trpaslíky, nezpochybnitelnou autoritou je zde například císař Karel IV., který ve svém vlastním životopise zaznamenal setkání se skřítky v Praze. Nejslavnější pohádkou z této oblasti je Sněhurka a sedm trpaslíků, jedna z nejčastěji zfilmovaných pohádek vůbec, kterou udělal na konci 30. let 20. století nesmrtelnou kreslený film W. Disneye.

Výstava Trpaslíci představuje tento fenomén nejen jako historické a umělecké téma, ale také jako součást reklamy, humoru, módy nebo každodenního života. Nechybí ani temná stránka trpaslíků, jejich divokost a nesmiřitelnost, stejně jako schopnost užívat si života plnými doušky.

Na výstavě v ústeckém muzeu je shromážděna řada exemplářů trpaslíků, najdeme zde ale i kopie trpasličích soch barokního mistra opracování kamene M. Brauna. Ten trpajzlíky vyzdobil například zahrady zámku v Novém Městě nad Metují.
 

Zahradní trpaslíci z Ústí nad Labem

Je zajímavé, že právě zahradní trpaslíci, kteří se stali svého času symbolem určitého široce rozšířeného kulturního standardu, v muzejních sbírkách většinou chybí. Jedinou výjimkou je u nás dnes Muzeum města Ústí nad Labem, které se trpaslíky zabývá více než 15 let.

Vše začalo v Ústí roku 1874, kdy Ferdinand Maresch začal ve své továrně trpaslíky vyrábět. Továrnu na keramiku založil Ferdinandův otec v roce 1841. Podle zachovaných katalogů se vousatých chlapíků s červenou čepičkou a holínkách do světa vydaly desítky tisíc. Ústí bylo plné trpaslíků, německé obyvatelstvo, které si na ně zejména potrpělo, jimi zaplavilo své zahrádky. Trpaslíci se však u nás objevovali v Sudetech a také po celém Německu.

Marsech se začal politicky angažovat a po celých 30 let byl v Ústí starostou a stal se i poslancem. Fabrika prosperovala, dokonce podle podoby Marseche vzniklo několik trpasličích modelů. Osud si s ním pohrál, když v Ústí vypukla aféra kvůli pozemkům. I když byla prokázána Mareschova nevinna, spáchal továrník sebevraždu. Také s trpaslíky to dopadlo špatně – továrna byla poničena bombardováním na konci války, výrobě se zastavila v roce 1948. Trpaslíci na zahradách, kteří zůstali opuštění po odsunu svých majitelů, mnohdy zaplatili za svůj "původ" cenu nejvyšší – našinci je rozbíjeli na potkání. Nezůstalo jich proto mnoho, pár kousků se podařilo zachránit v Muzeum města Ústí. Právě na této výstavě je předvedena největší koncentrace Mareschových trpaslíků od zániku této továrny v polovině 20.století. A třeba vliv nejen ústeckých trpaslíků na tvorbu britské kapely Beatles, ale také řadu dalších zajímavých příběhů všem návštěvníkům muzea ústečtí trpaslíci poví až do 11.srpna 2019.

Pod vlivem trpaslíků vznikl dokonce "vědecký obor" trpaslikologie, čili nanologie, která je předmětem vědeckého bádání. Václav Houfek, ředitel ústeckého muzea, o nich napsal několik pojednání (nanos je řecký výraz pro malého muže, proto tedy nanologie).
 

Největší trpaslík

K nejvýznamnějšímu trpasličímu hradu ve střední Evropě, který v dnešním areálu ústecké Zoo nechal postavit před 1.světovou válkou Heinrich Lumpe, tehdy přibyl i pomník trpaslíků v podobě největšího českého zahradního trpaslíka, který je také dnes k vidění v areálu ústecké zoo.