Jelení smyk je 3 km dlouhé historické vodní dílo, odbočka Schwarzenberského kanálu, vybudované v roce 1791. V roce 1793 bylo koryto kanálu prodlouženo až k Jelenímu potoku u osady Jelení Vrchy.
Historická
vodní cesta pro plavení dříví spojovala od roku
1887 až do roku 1961 Schwarzenberský plavební kanál s
Vltavou. Návrh na zřízení Schwarzenberského plavebního kanálu vypracoval inženýr Josef Rosenauer (1735–1804), zaměstnanec vrchnostenské správy schwarzenberského panství se sídlem v
Českém Krumlově.
Stavba Schwarzenberského plavebního kanálu postupovala velmi rychle. Během prvního roku byl postaven 29,3 km dlouhý úsek kanálu
od potoka Zwettelbach k potoku Rasovka
(Hefenkriegbach), který ústí do Vltavy u obce Hory.
V roce 1791 byl kanál doveden až k Jezernímu potoku, který vytéká z
Plešného jezera, jež se
stalo nádrží k vypouštění vody pro potřebu plavby. V roce 1793 bylo koryto kanálu prodlouženo až k Jelenímu potoku u osady
Jelení Vrchy. Tím byla dokončena celá první část kanálu, nazývaná později „starý kanál“, v celkové délce 39,9 km. V roce
1791 byla provedena
první souvislá plavba dřeva po celé délce kanálu.
Druhá část kanálu byla vystavěna v letech 1821 – 1823, tedy již po Rosenauerově smrti, a zaujímala úsek od Jeleního potoka, zahrnovala tunel u Plešivce a končila na bavorské hranici Rosenauerovou nádrží.
Těleso kanálu bylo průběžně
opravováno a zdokonalováno, i úseky, kde bylo
roubení z kmenů, bylo obestavěno kmenem. Lapač písku, zřízený ve „starém“ kanále byl jako dodatečný objekt postaven v roce 1843, opraven byl při celkové rekonstrukci v letech 1999 až 2000. V roce 1887 byl mezi kanálem a Vltavou vystavěn
Želnavský smyk, po napuštění
Lipenské přehrady v roce 1960 muselo být dřevařské překladiště přesunuto do vyšší polohy a k němu byl zřízen nový
Želnavský smyk.