Schwarzenberský plavební kanál byl postaven na česko-rakousko-bavorském trojmezí před zhruba 220 lety. Dílo bylo vybudováno pro splavování polenového dříví z nepřístupných šumavských hvozdů k řece Große Mühl, odkud následně po Dunaji putovalo až do císařského hlavního města a odbytiště Vídně.
Mimořádné vodní dílo Schwarzenberský plavební kanál bylo postaveno ve svahu Trojmezné a Plechého v letech 1789 až 1791 (první úsek, tzv. "starý kanál" o délce 39,9 km) a 1821 až 1822 (druhý úsek o délce 11,7 km) podle projektu inženýra Josefa Rosenauera.
Dílo bylo vybudováno pro splavování polenového dříví z nepřístupných šumavských hvozdů k řece Große Mühl, odkud následně po Dunaji putovalo až do císařského hlavního města a odbytiště Vídně. Během let 1793 až 1891 bylo do Vídně splaveno téměř 8 milionů krychlových dřeva. Projektant kanálu Josef Rosenauer byl později za své zásluhy při zásobování Vídně dřevem jmenován čestným občanem města Vídně.
Plavba dříví na kanálu trvala nepřetržitě do roku 1891, část koryta kanálu nepravidelně až do roku 1961. V 70. letech došlo různými vlivy k poškození kanálu, následná rekonstrukce, na které se podílelo několik organizací, byla započata koncem 80. let a pokračovala až do roku 2001.
Schwarzenberský plavební kanál je dlouhý 51,9 kilometru. Z toho v povodí Vltavy vede 44,3 kilometru.
Naučná stezka Schwarzenberský plavební kanál
Naučná stezka vede od parkoviště na
Jeleních Vrších (u dolního portálu) podél kanálu na Raškov nad Novou Pecí, kde je také možnost parkování pro motoristy. Spojuje na svých
9 km délky mnoho atraktivních částí technického díla: od
tunelu (v současnosti dlouhý 397,22 m) s architektonicky vyvedenými vstupními portály,
připojení Jeleního smyku vyúsťujícího z Jeleního jezírka,
Rosenauerovu kapličku v místě křížení s Jezerním potokem přitékajícím z
Plešného jezera, Jezerní smyk,
akvadukt u Rossbachu, který je zároveň viaduktem nad Koňským potokem přitékajícím od napájecí nádržky Říjiště, "nezapomenutou" (unvergessen) kamennou lavičku,
několik stavidel a bočních propustí po celé délce stoky a
hlavně krásnou přírodu Šumavy s nezapomenutelnými zvuky, vůněmi a vjemy pro všechny smyslové orgány.
Stezka je vhodná pro všechny: cyklisty, pěší turisty, v zimě pro běžkaře a vzhledem k rovnému, nenáročnému povrchu a dosažitelnosti i pro vozíčkáře a další návštěvníky.
Želnavský smyk – rekonstrukce 2018 – 2021
Jedním z pozoruhodných úseků této historické technické památky je
Želnavský smyk, který prošel od podzimu 2018 do jara 2021 rekonstrukcí. Do opravy se pustily Vojenské lesy a statky ČR v rámci společného projektu s Lesy ČR a rakouským spolkem Tourismusverband Böhmerwald.
Želnavský smyk
odbočuje ze Schwarzenberského kanálu na hranici
Národního parku Šumava v místě zvaném
Klápa a vede do
Vltavy. Je to
speciální 3,5 kilometru dlouhá vodní cesta umožňující plavení i celých kmenů stromů. Má proto dlouhé přímé úseky a mírné zatáčky. Tímto kanálem
lesníci dopravovali kmeny do Vltavy a odtud až do Prahy.
Setkání s tradicí na Schwarzenberském kanálu
Před více než dvěma sty lety protnula tehdejší pralesy jižní části Šumavy
modrá stužka plavebního kanálu. Do míst, kde se řeka Große Mühl vlévá do Dunaje, kam připlouvala polena z plavebního kanálu, přicházeli pravidelně lidé ze Strakonicka, mladí muži a ženy. Po tvrdé práci od pěti ráno do sedmi do večer místo toho, aby šli spát a odpočinuli si před následujícím dnem,
několikrát do týdne nad ohni osvíceným táborem zněly housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé
dudy, lidové písně, tančilo se. A ráno, opět čekala tvrdá práce, beze stop po veselém večeru.
S myšlenkou vrátit lidovou písničku a lidový tanec k plavebnímu kanálu přišlo folklorní sdružení Libín-S z Prachatic. Svůj projekt na setkávání folklorních souborů z jižních Čech, z Horních Rakous i z Bavorska na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu orámované ukázkami plavení dříví a lidových řemesel nazval Libín-S "Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu". Dále několikrát za sezónu koná ukázkové plavení dříví. Tehdy uvidíte lesní dělníky pracovat ručním nářadím, jak porážejí strom pilou břichatkou, odvětvují jej sekerami a odkorňují loupáky. Nechybí ani lesní mše s českými, rakouskými a bavorskými věřícími.