Známý pomník sv. Václava stojící v horní části Václavského náměstí v Praze, vytvořil sochař Josef Václav Myslbek (1844-1922), který na něm pracoval více než třicet let.
Výběrové řízení na pomník sv. Václava vypsané
roku 1894 bylo
přístupné jen umělcům, kteří se v Čechách narodili nebo zde žili.
První cena nakonec
nebyla v soutěži vůbec udělena a druhou cenu si rozdělil
Josef Václav Myslbek a
Bohuslav Schnirch. Oba však byli vyzváni k tomu, aby svá díla ještě vylepšili a upravili. Bohuslav Schnirch pojal jezdeckou sochu svatého Václava jako sochu světce, jedoucího na koni a žehnajícího davům. Myslbek naopak zvolil netradiční podobu
svatého Václava jako bojovníka. Po bouřlivých debatách nakonec byla socha zadána Václavu Myslbekovi.
Socha byla
odlita do bronzu a osazena na své místo
roku 1913 spolu se sochami tří světců, patronů české země –
sv. Ludmily,
sv. Anežky a
sv. Prokopa. Čtvrtý patron,
sv. Vojtěch, byl
doplněn v roce 1924. Letopočet 28. X. 1918 vsazený do chodníku před pomníkem byl odhalen 27. 10. 1935 a ozdobný řetěz kolem pomníku zavěšen roku 1979. Některé
součásti pomníku měly své skutečné předlohy – zbroj a výzbroj knížete je zhotovena podle dochované přilbice, meče a drátěné košile ve svatováclavském pokladu,
tvář sv. Vojtěcha je podobou arcibiskupa Františka Schönburna a tvář sv. Prokopa tváří Myslbekovou.
Modelem pro koně sv. Václav se stal tehdy
sedmiletý černý hřebec východofríského plemene
Ardo původem z vojenského
hřebčince v Písku, později sloužící v Praze.
Původně měla být socha umístěna
na rampě Národního muzea, proti čemuž Myslbek protestoval a odborná veřejnost mu nakonec dala za pravdu. Dílo je tak umístěno na vrcholu otevřeného prostoru
Václavského náměstí a tvoří tak jeho významnou dominantu. Pomník je oblíben nejen jako
nejčastější místo setkání k ryze soukromým účelům, ale také k hromadným manifestacím nejrůznějšího druhu.