Na západním okraji města Příbora, naproti barokní piaristické koleji, která dnes slouží jako městské muzeum, se nachází barokní skvost města – klášterní kostel zasvěcený sv. Valentinovi.
Jednolodní mohutná stavba s odsazeným presbytářem a věží v zadní části stavby, je bohatě zdobeným štítem otočena k východu. Nad vstupním portálem se nachází alianční znak olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna. V letech 1995 – 96 byl celý kostel nákladně opraven a dnes opět září svou bíločervenou fasádou do kraje.
Piaristický kostel sv. Valentina je poprvé zmiňován roku 1596 jako dřevěný. O rok později jej vysvětil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Kostel byl předán v roce 1694 piaristům. V letech 1758 – 66 byl starý dřevěný kostelík nahrazen barokní novostavbou, jejíž budování řídil zdejší rektor a rodák, P. Heliodor Knauer.
Většinu obrazů v kostele vytvořil Ignác Raab (např. obraz Krista na hlavním oltáři) a Felix Ivo Leicher (např. sv. Josef Kalasanský). Reliéf s výjevem ze života sv. Valentina na hlavním oltáři snad pochází z doby kolem roku 1596. Rokokové lavice a kazatelna pocházejí z poloviny 18. století. Při kostele byl starý piaristický hřbitov. V roce 1768 byl kostel spojen krytou chodbou s protější piaristickou kolejí. Tato chodba byla zbořena v roce 1875. Roku 1785 zničil požár báň kostelní věže a střechu kostela. Od této doby je věž kostela krytá pouze jednoduchou stanovou střechou.