Výstavní prostor galerie slouží k realizaci krátkodobých i dlouhodobých výstav výtvarného umění, fotografie, plastik, keramiky a uměleckých předmětů. Budova Hasičského domu patří k nejmladším stavbám, které se na telčském náměstí nachází.
Ročně je zde pořádáno
pět přibližně dvouměsíčních autorských výstav a k většině z nich je vydáván katalog s barevnými reprodukcemi. Z důvodů atraktivního umístění galerie, doby trvání, omezeného počtu výstav, návštěvnosti a zajištění výstav z rozpočtu města se dbá na
pečlivý výběr vystavujících autorů a děl.
Galerie nesleduje žádný přesně vymezený výtvarný směr. Důraz je více kladen na
nadčasovou originalitu díla než na jeho zapojení do dobových proudů. Galerie má zájem také propagovat
tvorbu autorů spojených svým životem s
Vysočinou, jako je Bohuslav Reynek, Jiří John, Otto Stritzko, Jaroslav Panuška, Jindřich Průcha, Míla Doležalová či Jan Moštěk.
Z historie budovy: jedna z nejstarších fotografií telčského náměstí pořízená po polovině 19. století zachycuje v místech současného domu č. 122 gotickou bránu s renesančním štítem, která uzavírala vstup do dnešní
ulice "U Masných krámů", jichž bylo podle údajů 26 ve dvou řadách po 13 a v nichž mistři cechu řeznického sekali a prodávali maso – a to osobně – neboť tak nesměli činit nikde jinde v Telči než právě zde. Začátkem 60. let se vše změnilo a řezníci mohli svobodně sekat maso doma.
Opuštěné masné krámy dalo, tehdy ještě německé zastupitelstvo v roce 1870 zbourat a na jejich místě postavilo "
hasičskou zbrojnici" pro nově založený dobrovolný sbor hasičů. Budova vypadala právě tak jako dnes, kdy se vrátila k původní podobě. Na místě dnešní galerie stávala
goticky sklenutá brána s renesančním štítem ze 17. století, kterou se vcházelo do masných krámů. Požár v roce 1871 byl impulzem pro založení hasičského sboru, zbourání masných krámů a vystavění hasičské zbrojnice.
Hasičský dům je nejmladší budovou na
telčském náměstí.
Malá romantická stavba byla v roce 1944 přizpůsobena nové technice vybouráním dvou mohutných vjezdů, které zcela změnily charakter architektury budovy až do její rekonstrukce v roce 2004. Na dřevěnou podlahu galerie byla použita
stará prkna dovezená z
hradu Kost v západních Čechách. Litinové závěsné a osvětlovací zařízení připomíná technické
konstrukce druhé poloviny 19. století a v duchu této doby je i
vývěsní štít galerie.