Malý Blaník leží jihozápadně od svého velkého bratra. Jeho hřebenitý skalnatý vrchol se tyčí do výšky 564 m.n.m. a od svého souseda je oddělen úzkým údolím, kterým se táhne pruh silnice z Louňovic pod Blaníkem do Načeradce.
Vrchol Malého Blaníku je pokryt mohutným bukovo-smrkovým porostem, který neustále bojuje o kousek životadárného prostoru s kamenitým podložím složeným převážně z tzv. blanické ortoruly ("žulorula"). Ta se na obou vrších vyskytuje v podobě masivních skal, balvanité sutě a kamenných mořích, které volně padají k úpatím obou Blaníků.
Na vrcholu Malého Blaníku stojí také zřícenina kaple sv. Máří Magdaleny, v níž prý duch posledního poustevníka střeží ukrytý poklad. Od parkoviště nad Louňovicemi sem vede červená značka.
Ve století minulém se oba Blaníky pak staly předmětem archeologických průzkumů. Na základě několika upozornění od místních občanů, zde byly učiněny nálezy vskutku pozoruhodné. Na severním svahu Malého Blaníka byla roku 1960 nalezena středověká nádoba ze silně tuhované hlíny, která je datovatelná do 13. století. Je to vůbec nejstarší středověký archeologický nález učiněný v širokém okolí. Roku 1961 byly pro změnu v blízkosti kaple sv. Máří Magdaleny nalezeny kachle a jiná drobná keramika kterou lze zařadit do poloviny 16. století a může být tedy dokladem Rosovy zprávy o putování lidu k Máří Magdaleně. Téhož roku byl učiněn ještě jeden zajímavý nález. Na svahu Malého Blaníka nad Býkovickým rybníkem byly odkryty dvě masivní zdi z lícovaného zdiva a opodál v lese, val z hrubě kladených kamenů, který obklopoval celý objekt. Při předběžném průzkumu sondou byla zjištěna podezdívka z hrubých kamenů vyztužovaná maltou a podlahy z udusaného jílu nebo pravidelně kladených plochých kamenů. Dále zde byly objeveny zlomky keramiky z pálené, nepolévané hlíny. Šlo především o různé užitkové nádoby a hrncové i komorové kachle, které lze datovat do 15. století.