Hora Malý Blaník je již od pradávna spjat s Máří Magdalenou. Vůbec první zmínka o tomto poutu pochází z roku 1543, kdy na vlašimskou faru přišla žena z Kouřimi s žádostí o přenocování během svého putování za Máří Majdalenkou na Blaníku. Po té, co žena okradla farní kuchařku, beze stopy zmizela.
Z příběhu lze tedy vyvodit, že již v polovině 16. století sloužil
Malý Blaník nacházející se poblíž obce
Louňovice pod Blaníkem jako významné poutní místo. O 133 let později je tato hora již spojena s existencí samotné kaple
Máří Magdaleny, kdy se zde pořádaly velkolepé poutě. Ke kapli náležel i inventář v podobě
ornátu, což je kněžský šat,
stříbrného koflíčku (pohárek),
antipendia (ozdobný závěs na přední straně oltáře) a
malých varhan s jazýčkovými píšťalami a olověnými závažími k měchům.
Kde se přesně rozkládala původní kaple, se dnes neví, ale kolem roku
1753 byla vystavěna arcibiskupem
Khünburgem kaple nová, jejíž pozůstatky se dochovaly až do dnešní doby.
Kaple tvaru
protáhlého osmistěnu s přilehlou sakristií u severovýchodní zdi se nachází na prostranství pod severním vrcholem
Malého Blaníku (580 m), jenž je jen o 60 m menší než jeho vyšší bratr
Velký Blaník.
Slavné poutě byly zrušeny po roce 1780, kdy se panování nad českými zeměmi ujal císař
Josef II. Řadou reforem chtěl omezit moc církve ve státě, a tak roku 1782 vydal reskript, kterým zrušil různé kláštery, řádové domy, hospice a jiné církevní stavby.
Kaple začala chátrat a v současné době připomíná kdysi
barokní vznešenou stavbu sice
romantická, přesto
opuštěná zřícenina. Jejím jediným společníkem se stal
smrk, který vyrostl
uprostřed kaple a jehož stáří je odhadováno na
200 let. Místní obyvatelé mu příznačně
přezdívají farář.
Výlet na
Malý Blaník je nejlepší uskutečnit
na podzim, kdy se bučiny, tedy listnaté lesy, halí do
zlatého kabátku a okolí, jindy tepající životem, se pomalu ale jistě ukládá k zimnímu spánku.