Řeka Svratka pramení pod Žákovou horou v nadmořské výšce 772 m. Jedná se o největší přítok Dyje a zároveň též největší řeka procházející městem Brnem. Pro vodáky je řeka sjízdná několikrát za rok, pořádají se na ní i turistická splutí a hobby závody.
Řeka
Svratka protéká Moravou a tvoří největší přítok
Dyje. Protéká okresy Žďár nad Sázavou na
Vysočině, Brno-venkov, Brno-město a
Břeclav v
Jihomoravském kraji. Je dlouhá
173,9 km, plocha povodí činí 7112,79 km². Na
Vysočině mezi Cikhájí a
Jimramovem tvoří řeka nebo její břehy části historické zemské hranice Čech a Moravy.
Svratka pramení ve
Žďárských vrších, směrem po proudu se postupně zahlubuje, na Tišnovsku protéká
hlubokými údolími obklopenými strmými vrchy a vytváří peřeje. K nejkrásnějším přírodním scenériím, jež se staly inspirací umělců, patří úsek mezi Boračí, Podolím, Prudkou, Černvírem a Doubravníkem. V Černvíru přes Svratku vede
krytý dřevěný most z roku 1718. Je
nejstarším mostem tohoto typu na Moravě.
Voda ve Svratce je
tmavá – její temnou barvu popisuje i Vítězslav Nezval ve slavné básni „Na břehu řeky Svratky“. Stálými obyvateli řeky jsou
pstruzi a
lipani. Na Svratce byly postaveny 2 vyšší
přehrady, a to
Vír a
brněnský Prýgl. Největšími přítoky řeky Svratky jsou
Svitava a
Jihlava. Svoji pouť končí Svratka zhruba po 174 km v řece
Dyji, ve
vodní nádrži Nové Mlýny.
Informace pro vodáky:
Svratka je vodáky velmi
oblíbena – nejpopulárnější je úsek mezi
vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem, pod kterým pak řeka protéká malebným údolím a skalami. Obtížnost vody je ZW–WW II (klidná voda až mírně těžké peřeje). Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov, kde je řeka rychle tekoucí a úzká.
Mezi vodními nádržemi Vír I. a II. je vybudován krátký
slalomový kanál, sjízdný pouze, když je v chodu vodní elektrárna.
Na třech místech Svratku přehrazují vodná nádrže:
Vír I. (říční km 114,9),
Vír II. (říční km 111,6) a
Brněnská přehrada (říční km 56,2). Na
Víru I je plavba zakázána (zásobárna pitné vody). Několikrát za rok se na řece pořádají turistická splutí a závody všeho druhu.
Nejoblíbenější úseky
Horní úsek (
České Milovy – Dalečín – Vír I) je sjízdný pouze za jarního tání a po vydatných deších. Obtížnost: České Milovy – Dalečín WW II-I; Dalečín – Vír I ZWA. Celkem
37 km. Minimum je
100 cm z
Milov. Voda zde bývá na jaře anebo po vydatných deštích.
Dolní úsek je závislý na vypouštění přehrad Vír I a Vír II. Úsek
mezi přehradami měří
4 km, obtížnost je zde WW II až II+. Úsek
Vír II – Doubravník nepřesahuje WW I (21 km). Úsek
Doubravník – Borač má obtížnost WW II až II+ (5 km). Minimální průtok pro úsek z Víru II je stanoven na 10 m3/s na vodočtu Vír.
Řeka je sjízdná i pod koncem dolního úseku, vodácky je však na zbylém toku už méně zajímavá.
Ukončit splutí je pak možné téměř kdekoli. Běžně se končí v Nedvědicích, Doubravníku, Borači a Štěpánovicích.