V málokteré zemi je tolik nadšených vodáků jako v Česku! Oblíbené tuzemské
řeky každý rok brázdí na raftech, kánoích a kajacích tisíce Čechů. Chcete se k nim připojit? Žádný problém. Vyberte si z
vodáckých výletů na
Kudy z nudy svou
řeku, domluvte si půjčení lodi a vodáckého vybavení, a hurá na vodu! Před cestou si ještě z pilnosti můžete kromě vodáckých průvodců přečíst
knížku Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii Zdeňka Šmída, první díl jeho kultovní série. Parta vodáků Keny, Sumec, Lucie, Lída a její další členové se postarají o to, že téhle mokré vášni možná propadnete navždy a zařadíte se mezi početný národ vodních nadšenců.
Pažit z Měňan nebo pradlena z Karlštejna?
Vodácký pozdrav
Ahoj! znáte, ale víte také, kdo byl
nejstarší český vodák? Vodáci neberou vážně ani sami sebe, natožpak českou historii, ale některé vodácké postřehy v sobě přesto skrývají zrnko pravdy. Za vůbec prvního vodáka u nás je považován
Pažit z Měňan, který prý vytesal z kmene dubu první kánoi a s ní před dávnými staletími brázdil vody
Berounky. Jeho podobiznu můžete vidět na
hradě Karlštejně. O osobě v dlouhé bílé říze s pádlem v ruce sice průvodci říkají, že je to pradlena a v ruce nemá pádlo, ale kopist, tedy pevné robustní míchadlo, ale my vodáci víme své.
Kdo byl nejstarší český kajakář?
Prvním stoprocentně potvrzeným kajakářem byl
rytíř Jan Zachař z Pašiněvsi, který si na přelomu 15. a 16. století přivezl z cest po Skandinávii a Laponsku eskymácký kajak. Ten pak používal k rybolovu a vyjížďkám pro zábavu. Jeho výstřední záliba se dostala i do rodového erbu, který mu přidělil král, pravděpodobně
Vladislav II. Rytíř je na něm vyobrazen s pádlem v ruce a v brnění, ovšem nikoli jako kajakář, ale jako singlkánoista. Erb pánů z Pašiněvsi je dodnes k vidění na
kostele v obci Páleč a je i na
náhrobku Václava Zachaře z Pašiněvsi ve Vinarech. Dokonce si o něm můžete přečíst knihu: jmenuje se
Rytíř na kajaku a vyšla v roce 1988 v
nakladatelství Albatros.
Česká historie ale nemůže zapomenout ještě na jednoho vodáka: jmenoval se
Vok z Rožmberka a když jednou ve
Vyšším Brodě přeplouval
Vltavu, údajně aby se podíval na malou kapličku s obrázkem Matky Boží Sedmibolestné na protějším břehu, málem v rozvodněné řece utonul. Z vděčnosti za záchranu při své dobrodružné výpravě nechal na místě kaple postavit
Vyšebrodský klášter. Legendu o založení kláštera o několik stovek let později zaznamenal
Bohuslav Balbín.
Svatí Vojtěch a Jan, patroni českých vodáků
Všimli jste si, že sochy
svatého Vojtěcha, který je v zahraničí známý spíš jako
svatý Adalbert, často třímají v ruce pádlo?
Když totiž Vojtěch šířil křesťanství ve východním Prusku, putoval často na lodích. Neutopil se, zemřel jinou mučednickou smrtí, ale za svého patrona jej považují zejména všichni háčci, kteří přepisují historii a tvrdí, že svatý Vojtěch byl stejně jako oni tlučen nebo dokonce utlučen pádlem. Světce s pádlem objevíte třeba v
klášteře na Hoře Matky Boží na Hedči v
Králíkách, v
Broumovském klášteře anebo zvenčí na
chrámu sv. Barbory v
Kutné Hoře.
Nad vodou a vodáky, cestováním a šťastnými návraty – a obecně nad veškerými aktivitami a řemesly, které mají cokoliv společného s vodou – bdí také nejoblíbenější český světec,
svatý Jan Nepomucký. Ten je rovněž patronem Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, lodníků,
vorařů a mlynářů. Zajděte se podívat například k jeho
soše u bývalých Skalních či Štěchovických proudů na
Vltavě, které byly na jeho počest přejmenovány na
Svatojánské proudy.
Jak šel čas s českými vodáky
Dnes sice možná Češi raději surfují na internetu než na vodě, ale naše vodácká historie je pořádně dlouhá, pestrá a plná zajímavostí. Tak například:
- Vodák a rytíř Zachař předjel dobu o několik stovek let, malé loďky se jako sportovní a rekreační plavidla začaly používat až v druhé polovině 19. století.
- Už v roce 1848 se v Praze konaly závody na lehkých dvoupádlových maňáscích.
- V roce 1866 byl v Evropě založen první kanoistický klub.
- První kánoe se v českých zemích objevily kolem roku 1875. Jednu si prý koupil lékárník z Roudnice Ferdinand Zinke od anglických handlířů společně se závodními koňmi. Další si nechal z Anglie dovézt brněnský veslařský klub, majitelem třetí kanoe byl štolba hraběte Kinského, původem Angličan. Ten v ní údajně chtěl splout Orlici.
- V roce 1881 se na plavbu po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy vydala veslice s posádkou čtyř anglických sportovců. Jeden z nich, jakýsi W. A. Green, napsal do časopisu Richmond and Twickenham Times reportáž z této cesty, kterou zakončil větou, později hojně citovanou v českých turistických průvodcích: Ačkoliv jsme poznali v Evropě mnoho horských a údolních krajin, všichni jsme se shodli, že tato daleko předčí všechno, co jsme z toho druhu kdy viděli.
- Velký propagátor sportu Josef Rössler-Ořovský, průkopník lyžování, si první loďku postavil sám v patnácti letech. Se svým bratrem Karlem pak na vlastnoručně zhotoveném kajaku spluli většinu českých řek a začali provozovat „rivercamping“, velké vodní túry spojené s přespáním a kempováním na březích.
- Po návratu z vojenské služby, kterou si odbyl u námořnictva v Terstu, založil Rössler-Ořovský v roce 1893 Český Yacht Club (Č.Y.C.).
- V roce 1905 členové Č.Y.C. nechali u truhlářské firmy Blecha a Mašek postavit první ryze českou kánoi. Vážila 80 kg, ale osvědčila se, a proto po ní následovaly další lepší a hlavně lehčí verze. Během několika dalších let na nich vodáci zdolali všechny hlavní české řeky.
- Z roku 1910 se dochovaly novinové zprávy o výpravě vodáků z Českého Yacht Clubu, kteří na žebrových kanadských kánoích o Svatodušních svátcích spluli Svatojánské proudy. Vltava v té době měla povodňový nadstav a vodáci místy museli zvládnout až dvoumetrové vlny.
- 29. listopadu 1913 v kavárně u Karla IV. na Karlově náměstí v Praze na Novém Městě založil Josef Rössler-Ořovský Svaz kanoistů Království Českého, pozdější Český svaz kanoistů a vodních turistů. Zakládajícími členy byli ČYC Praha, ČYC České Budějovice a Veslařský klub Blesk. V roce 1925 se svaz stal pátým členem mezinárodní kanoistické federace.
- V roce 1914 se u nás konaly první vodácké závody u nás s mezinárodní účastí a několika disciplínami.
- Zlatý čas vodáků nastal po první světové válce společně s rozvojem trampingu. Ideální podmínky byly hlavně na Vltavě, Berounce a Sázavě: řeky s krásnými romantickými kaňony a místy k táboření byly v dosahu měst a železnic, na březích bylo množství trampských osad i sezónních kiosků.
- V roce 1922 se poprvé jel závod z Českých Budějovic do Prahy. Jezdil se až na výjimky každý rok až do roku 1959 a postavení vodní nádrže Orlík, která podobné kratochvíle navždy zatrhla.
- V roce 1923 se na trati Svatojánské proudy – Zbraslav konalo první Mistrovství republiky v kanoistice.
- Velkou zásluhu na propagaci turistického vodáctví měl Klub českých turistů, v němž bylo už v roce 1924 registrováno 253 vodáků.
- Roku 1926 byl v rámci Klubu českých turistů založen Kroužek vodních turistů, nyní Kotva Braník, a poté byla v Praze-Braníku postavena loděnice pro sto lodí.
- V roce 1927 vyšla patrně první kilometráž českých řek od L. Gössla.
- V roce 1929 se konal první ročník veřejného vodáckého závodu z Kamýku do Štěchovic. Podle Klubu českých turistů ten rok vodáci po našich řekách najezdili asi 70 tisíc kilometrů.
- První kanoistické mistrovství Evropy se konalo v Praze roku 1933 a závodů se účastnilo 58 závodníků z deseti zemí. Součástí programu byla i dálková plavba z Českých Budějovic do Prahy. Mistrem Evropy v jednotlivcích se stal Silný, následovaný Bóžou Karlíkem. Ve dvojicích se mistry Evropy stali Alois Cígner a Šanda, následováni dvojicí Vladimír Syrovátka a Felix Brzák (původním jménem Jan Brzák, ale pod přezdívkou Felix je uváděn i ve výsledkových listinách), kteří si na závody museli loď vypůjčit.
- Úspěch tohoto mistrovství pomohl k zařazení kanoistiky na program letních olympijských her 1936, kde stejná dvojice v rychlostní kanoistice na 1000 metrů vyhrála zlatou medaili. Druhou zlatou přidali Václav Mottl a Zdeněk Škrland za rychlostní kanoistiku na 10 000 metrů.
- V roce 1935 bylo v Praze registrováno pět tisíc kánoí a v časopise Kanoe a kajak se objevila první zmínka o nové disciplíně, závodech na kajaku zvaných slalom.
- V roce 1939 se v Praze konalo první mistrovství republiky ve vodním slalomu.
- Na své předválečné úspěchy naši kanoisté navázali na olympiádě v Londýně v roce 1948. Odvezli si odtud celkem tři zlaté medaile, a to v kánoi dvojic na 1000 metrů (Felix Brzák s Bohumilem Kudrnou), v jednotlivcích na 1000 metrů (Josef Holeček), na 10 000 metrů (František Čapek). Navíc V. Havel s J. Peckou přidali v kánoi dvojic na deset kilometrů stříbro.
- Mezi osobnosti české kanoistiky se zařadili Lída Veberová – Polesná, Vladimír Jirásek, Alfréd Jindra, Petr Sodomka, deblkanoisté Valenta – Stach, bratři Pollertové, Kmošťák – Halfar, Nedvěd – Schwarz, bratři Benhákové a řada dalších, Lukáš Pollert, Štěpánka Hilgertová, deblkanoisté Šimek – Rohan a Jiras – Máder, Irena Pavelková, Stanislav Ježek, Luboš Hilgert, Martin Doktor, Jiří Prskavec, Martin Fuksa, Josef Dostál a další.