Secesní dům na Národní třídě byl přestavěný v letech 1906-08 podle návrhu architekta O. Polívky pro nakladatelství Topič. Součástí domu byl i tzv. Topičův salon, výstavní prostory, ve kterém František Topič prezentoval české i zahraniční umění.
Na Národní třídě, naproti Národnímu divadlu, stojí krásná ukázka pražské secesní architektury – Topičův dům. Dům, pojmenovaný podle slavného pražského nakladatele, navrhl neméně slavný pražský architekt Osvald Polívka, mimo jiné též autor nádherného Obecního domu. Dům býval centrem kulturních aktivit díky rodině Stránských, která založila proslulé Lidové noviny, nejstarší noviny v Čechách.
Topičův salon vznikl v roce 1894 jako výstavní síň a prodejna Topičova nakladatelství na Ferdinandově, dnes Národní třídě. Ve výstavní síni bylo prezentováno české a evropské soudobé umění: rozsáhlá Výstava grafických umění v roce 1896 uvedla například na šedesát evropských grafiků, mezi nimi např. Toulouse-Lautreca. Česká tvorba byla však prezentována dílem "kosmopolitů" Luďka Marolda nebo Alfonse Muchy, salon podvakrát vystavil souborně dílo Mikoláše Alše, k němuž se hlásila nastupující generace mánesácké moderny. Tu také v roce 1898 salon představil na dvou výstavách SVU Mánes, propagovaných plakáty Arnošta Hofbauera, které otevřely éru moderního českého plakátu.
V roce 1907 zde představil grafickou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde skupina Osma otevřela svou druhou výstavu. Dále se zde konala souborná výstava Miloše Jiránka nebo první výstavy Jana Zrzavého. Stále žádanými byli Max Švabinský nebo Alfons Mucha nebo Franišek Ženíšek. Topičův salon zároveň prostředkoval i užité umění, kupříkladu sklo Zdenky Braunerové, Zrzavého šperky, nemluvě o výstavách plakátu a grafického designu.
Tradice Topičova salónu zde pokračovala i nadále až do roku 1949, kdy byl dům i s nakladatelstvím a salónem znárodněn. Po roce 1989 se dům v rámci restitucí vrátil rodině Stránských a od roku 2008 byl obnoven provoz Topičova Salónu, ve kterém se jako dřív konají výstavy.