Na konci Zlaté uličky stojí válcová dělová věž Daliborka, postavená ve svahu nad Jelením příkopem roku 1496 Benediktem Riedem. Od počátku sloužila jako vězení a po svém nejslavnějším vězni byla také pojemnovaná.
Věž Daliborka byla vybudovaná roku 1496 na příkaz Vladislava Jagellonského, a to jako součást opevnění hradního komplexu. V roce 1781 věž vyhořela a následující rok byla v důsledku poškození požárem snížena o jedno patro. Od roku 1883 je přístupná veřejnosti.
Své jméno dostala po svém prvním vězni Daliborovi z Kozojed, který zde byl uvězněn roku 1498. Věž totiž od svého založení sloužila jako vězení, které si zde můžete prohlédnout i dnes. V suterénu s mohutnou klenbou jsou čtyři kobky, v podlaze je kruhový otvor do hladomorny, kam byli těžcí zločinci spouštěni pomocí kladky. Samotný prostor cel oddělovaly dřevěné stěny, které byly dokonce vytápěné. Zdivo hladomorny je silné 2, 6 m, pod hladomornou je ještě jedno patro, které se používalo jako další vězení. Lehčí provinilci byli vězněni ve vyšších patrech.
Dalibor z Kozojed se podle legendy ve věži ocitl za to, že akceptoval povstání poddaných na sousedním panství a povstalce přijal k sobě pod ochranu. Pověst dále praví, že se Dalibor naučil ve své cele hrát na housle a jeho hudba byla prý slyšet po celém Hradě a připomínala tak všem, že byl uvězněn neprávem. Pověst posloužila skladateli Bedřichu Smetanovi jako předloha k opeře Dalibor.
Dobové kroniky však zniňují, že Dalibor byl za svou nepoctivost již dvakrát popohnán před soud a rozhodně nepatřil mezi ochránce utlačovaných, naopak využil vzpouru poddaných k tomu, aby si přivlastnil majetek svého nepřítele, Adama Ploskovského. Pověst o houslích vychází nejspíše z úplně jiného nástroje, a to z mučícího. Skřipci se totiž přezdívalo housle, byl opatřený provazy (strunami) k napínání zločince. Dalibor prý na mučidle vedl nářek tak pronikavý, že ho bylo okny mučírny slyšet ven, což přivábilo kolemjdoucí, kteří se pak posměšně vyjadřovali o vinníkovi, který se předtím nechtěl přiznat, že ho bolest "naučila na houslích hráti", čili vypovídat pravdu o svém zločinu.
Dalším ze známých vězňů byl mecenáš umění hrabě František Antonín Sporck, který se například zasloužil o to, že byla do Čech zavedena hra na lesní roh. Daliborka přestala jako vězení sloužit v roce 1781. Ve spodním podlaží věže Daliborky je dnes umístěna expozice útrpného práva.