Renesanční palác v areálu Pražského hradu stojí na místě románského a gotického domu. Přestavěn byl po roce 1555 G. Venturou a v 90. letech 16. století U. Aostalisem. Ve 20. století zde sídlil Dům československých dětí, dnes je zde Muzeum hraček a kavárna IPPA.
Jedná se o
jednokřídlý dvoupatrový dům za zdí v Jiřské ulici, s původně románskou obrannou věží, renesančními fasádami a štíty. Do současné podoby v letech 1553-59 vystavěl palác italský stavitel
Giovanni Ventura. Fasáda je zdobená psaníčkovými
sgrafity. Z tohoto období pochází také zachovalá původní výzdoba interiéru – malovaný dřevěný strop a fresky.
V interiéru se dochoval
renesanční sál s malovaným trámovým záklopovým stropem s námětem
alegorií a Šalamounova soudu. Nad barokním vstupním portálem do dvora purkrabství jsou umístěny znaky purkrabí ze 17. a 18. století – Adama z Valdštejna, Jaroslava Bořity z Martinic, Jana Josefa z Vrtby, Karla Egona z Fürstenberka. Podle potřeb bylo purkrabství později ještě několikrát upravováno. Počátkem 60. let 20. století bylo se sousedními
Lobkovickými konírnami propojeno podle návrhu Josefa Hlavatého v jeden celek – Dům československých dětí. Z nádvoří je dobře vidět románská
Černá věž, k občerstvení zve vyhlášená
cukrárna a kavárna IPPA.
Purkrabí
zastupoval svého panovníka v případě jeho nepřítomnosti na hradě. Tuto funkci tak zastávali pouze členové nejvýznamnějších šlechtických rodů. Purkrabství
Pražského hradu se v pramenech zmiňuje již v
první polovině 14. století, v té sídlo sloužilo jako dočasné obydlí
Karla IV. Horní patra
Černé věže, postavené jako východní brána románského opevnění, sloužila jako
vězení, zvláště
pro dlužníky. Na prostranství mezi purkrabstvím a
Černou věží byl sťat český šlechtic a rytíř Dalibor z Kozojed, který byl ale vězněn v jiné hradní věži, později pojmenované
Daliborka.