Vodní elektrárna nacházející se v osadě Podspálov byla vybudována v roce 1921 podle návrhu slavného architekta Emila Králíčka a je dodnes plně funkční.
Ručně ovládaná, středotlaká, průtočná a pološpičková
elektrárna ve stylu art deco se nachází nedaleko
Semil a k výrobě
elektrické energie využívá nespoutané síly
řeky Jizery. Pozoruhodný areál elektrárny projektoval
mistr secese a kubismu architekt
Emil Králíček, rodák z
Německého Brodu.
Elektrické zařízení rozvodny je
dílem firmy F. Křižík a jako vodní motor byly použity
dvě horizontální spirální Francisovy turbíny vyrobené firmou
Breitfeld a Daněk z
Blanska.
V roce
1998 došlo k odstavení elektrárny z provozu a byla
zahájena modernizace, jejímž hlavním mottem bylo ponechat elektrárně její
jedinečnost, autentičnost,
krásu a vrátit jí sílu,
mládí a
svěžest. Modernizací se podařilo významně
zvýšit výkon elektrárny ze 2 MW na 2,4 MW.
Elektrárna Spálov ročně vyrobí v průměru
10 milionů kWh elektřiny, a
pokryje tak
spotřebu zhruba
2 800 pojizerských domácností.
Vodní elektrárna nejen že dodnes slouží svému účelu, ale je také obdivována jako
architektonický klenot na
Riegrově stezce ze
Semil do
Podspálova. V nedalekých
Semilech se pak nachází
funkcionalistické krematorium z roku
1937, obohacené v interiéru o fresky Aloise Doležela, žáka
Maxe Švabinského.