František Křižík se narodil
8. července 1847 jako jediný syn venkovského ševce a posluhovačky v pošumavském městečku
Plánice. Ve dvanácti letech odešel studovat reálné gymnázium do
Prahy. Kvůli nedostatku financí si
nemohl dovolit
složit maturitu, za níž se platil poplatek. Profesor pražské techniky Václav Zenger jej však přijal, pro jeho mimořádné nadání, i bez maturity. Ještě během studia si Křižík přivydělával doučováním,
opisováním not a později práci v továrně, která se zabývala výrobou telegrafních a signalizačních zařízení. Během práce
zdokonalil železniční signalizaci, což se také stalo jeho prvním uznávaným vynálezem, za který obdržel 1000 zlatých.
Po studiích pracoval u železnice nejdříve jako opravář, později jako úředník i přednosta telegrafního oddělení. V roce 1878
zkonstruoval blokové signalizační zařízení. Navrhl zdokonalené
elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací
signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek. Téhož roku se vydal do Paříže na světovou výstavu. Tam spatřil také
elektrickou obloukovou lampu ruského vynálezce Jabločkova, která jej inspirovala k vynálezu podstatně zdokonalené podoby této lampy. Přestěhoval se do
Plzně, kde si otevřel
dílnu na výrobu obloukových lamp. Prodejem lamp získal dost prostředků na to, aby si v
Praze – Karlíně pronajal starou tovární budovu a začal pracovat na plánech
veřejného osvětlení. Šikovnou reklamou, kdy roku 1883 zdarma osvětlil technickou výstavu ve Vídni, získal jak ocenění tak pracovní nabídky. V březnu 1887 se poprvé rozsvítilo město
Jindřichův Hradec a krátce nato také
Písek. Původní
elektrárnu navrženou F. Křižíkem můžete v
Písku navštívit dodnes.
V
Praze v rámci plánované Jubilejní výstavy v roce 1891 vybudoval vynálezce
tramvajovou trať na Letné. Měřila sice jen 800 metrů, přesto se stala opravdovou senzací. Ještě větší slávu přinesla Křižíkovi jeho
světelná fontána na Výstavišti. V roce 1896 zprovoznil hlavní část tramvajové trati
Florenc – Karlín – Libeň – Vysočany. Po prodloužení a rozvětvení měřila 8 km a přepravovala ročně 2 miliony pasažérů. Roku 1907 ji odkoupily pražské Elektrické podniky. Mimo Prahy Křižík vypracoval projekt městské
tramvajové dopravy také
v Plzni, kde je dodnes možné se projet v
nejstarší provozuschopné tramvaji v České republice pocházející z Křižíkových dílen.
Další dochovanou raritou je
Elinka –
první elektrickou železniční dráhou ve střední Evropě. Železnice vede z
Tábora do
Bechyně přes
Duhový most. První zkušební jízda se uskutečnila 1.6.1903 a pravidelný provoz byl spuštěn o dvacet dní později. S jistou nadsázkou se dá říct, že
František Křižík ovládl český trh s elektřinou. Svým zařízením vybavil 130 elektráren (první na Žižkově v roce 1889). Mimo elektrické lokomotivy postavil také
tři automobily na elektrický pohon a elektrickou mlátičku.
Začátek 20. století přinesl Křižíkovi řadu finančních problémů, které vyústily roku 1917 v převzetí jeho závadu Pražskou úvěrní bankou. František Křižík zemřel 22. ledna 1941 ve
Stádleci u
Tábora, je však pochován na
vyšehradském Slavíně.