Zámek Rakovice

Původně se jednalo o tzv. manský statek, který majitel (král nebo biskup) propůjčoval svým služebníkům. Prvním doloženým držitelem rakovického statku byl ve 14. století Zachar z Rakovic. Od roku 1405 až do sklonku 15. století patřila tvrz rodu Jezovců. Starou tvrz Jezovců vystřídal v 16. století zámeček Dejmů ze Stříteže. Za třicetileté války byl v zámku zřízen francouzský vojenský špitál. S ním patrně souvisí vznik a původ rakovického památníku Vintíře v lese Chlumu u silnice Rakovice – Mirotice, který tu pravděpodobně označuje pohřebiště francouzských vojáků nebo důstojníků, kteří tu měli být popraveni pro vzpouru.

Po změně několika majitelů se dostal za Bissingenů trvale k čimelickému panství. To bylo za dob, kdy se Karel Bohumil stal krajským hejtmanem Prácheňského kraje. Nechal si v letech 1728-1730 vystavět nový reprezentační zámek v Čimelicích a rakovický zámek byl vyhrazen pro vrchnostenské kanceláře a byty panských úředníků. Provázanost obou zámků byla symbolicky naznačena nově vysazeným lipovým stromořadím, které vycházelo z osy vestibulu čimelického zámku a směřovalo přímo k Rakovicím. Mezi stromy bylo umístěno mnoho soch Jana Hammera z Plzně.

V 19. století sídlil na Rakovicích ředitel schwarzenberských statků Bohdanecký, k němuž jezdil na návštěvy i hudební skladatel Antonín Dvořák. Kromě vrchnostenského a hospodářského úřadu či ústřední účetní kanceláře čimelického panství zde bývalo dokonce i vězení.

Roce 1924 proběhla v Rakovicích pozemková reforma, nicméně rakovický dvůr zůstal jako jeden z mála schwarzenberských dvorů v panské režii. Roku 1950 zabraly usedlost i půdu Československé státní statky, zámek sloužil kromě jiného jako mateřská škola a později i k bytovým účelům a hospodářské budovy přestaly být využívány. V roce 1993 se rakovický dvůr vrátil do vlastnictví orlických Schwarzenbergů. Od roku 2007 má objekt v nájmu občanské sdružení Berkat, které zde provozuje Komunitní centrum Rakovice.