Roku 1967 překlenul Žďákovský most vltavské údolí u Orlíka nad Vltavou. V době svého vzniku byl největším jednoobloukovým ocelovým mostem na světě. Dnes zaujímá osmou příčku.
Most, pojmenovaný podle nedaleké osady zatopené při napouštění
Orlické přehradní nádrže, spojuje vltavské břehy u obce Orlík nad Vltavou a vede po něm silnice z Milevska do Březnice. Pro turisty je
dostupný několika stezkami či naučnou stezkou Zvíkov – Orlík. Na obou koncích mostu najdete parkoviště pro automobily, na levém břehu je k dispozici také občerstvení. Z mostu se odkrývá
nádherný výhled na hladinu Orlické nádrže a zajímavý je také pohled na konstrukci mostu z cesty vedoucí pod ním. Jako silniční přechod přes Vltavu byl Žďákov znám od nepaměti.
V osadě Žďákov býval před zatopením údolí přívoz. Vedle něj tu dokonce několikrát stál i dřevěný most. Za třicetileté války, v lednu 1640, zde postavila posádka hradu Orlíka lodní most, který pak překročilo císařské vojsko na svém pochodu proti Švédům. O století později v říjnu 1744 zde byly zbudovány dokonce dva dřevěné mosty po nichž postupovala císařská armáda, aby z jižních Čech vyhnala Prusy.
Pod zámkem
Orlíkem vystavěli dřevěný most přes
Vltavu také ženisté Sovětské armády v květnu 1945. Mimo přívozu fungovala ve Žďákově také
dílna na stavbu lodí,
parní pila a velice známá a oblíbená
plavecká hospoda U Pavlíčků, která sloužila vorařům a turistům až do stavby přehrady. Silnice přetínající řeku pod Žďákovem byla v minulosti opravdu významná, zdejší p
řívoz se v topografických popisech označuje jako "silný", což značí i pro nejtěžší povozy. Byl jedním z nejfrekventovanějších přívozů na střední Vltavě, proto se také Žďákov stal
sídlem císařské solnice. Sůl dopravovaná sem po lodích se povozy rozvážela do širokého okolí. Konec osadě přinesla stavba přehrady a její slavnou "přívoznickou" historii připomíná
dnešní elegantní most, který váží přibližně 4000 tun, je
543 metrů dlouhý a klene se 50 metrů nad hladinou přehrady, která v těchto místech dosahuje až šedesátimetrové hloubky.